Antonín Sova
Vybouřené smutky

1922 | Nakladatelství Aventinum

Na počátku této básnické sbírky je symbol poutníka, který odchází smrtelně zraněn na hory snů. Obrazy obchodů, úniků a útěků od bídné země i pozdější návraty, při nichž je hlásán příchod nového království. Třetí vydání. Na počátku této básnické sbírky je symbol poutníka, který odchází smrtelně zraněn na hory snů. Obrazy obchodů, úniků a útěků od bídné země i pozdější návraty, při nichž je hlásán příchod nového králov…ství. Třetí vydání.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 11. 2. 2026

Stav Dobrý	Skladem do týdne Odešleme nejpozději 11. 2. 2026	549 Kč
Stav Dobrý číslováno, stránky s fleky	Skladem pro e-shop	349 Kč
Stav Dobrý převazba	KOMPLET Skladem pro e-shop	2 499 Kč
Stav Dobrý číslováno, obálka s flíčky, natrhnutý hřbet, popsané zadní strany obálek	KOMPLET Skladem pro e-shop	2 499 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	175
Jazyk:	česky
Edice:	2. svazek ed. 2. svazek ed. Dílo Antonína Sovy
Vydání:	Třetí, úplné vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 3. 2024 17:20
Číslo položky:	791980

O autorovi

Antonín Sova

Antonín Sova byl český básník a 1. ředitel Městské knihovny v Praze. Jeho otec Jan Sova byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce Josefě, rozené Skalické. Její smrt roku 1878 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech. Záznam o sňatku je zaznamenán v matriční knize v SOA Třeboň na této adrese https://digi.ceskearchivy.cz/6232/25/1846/1141/53/0 Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov a Valburga Turková. Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka Adolfa Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a Jaroslava Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba , která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný po...

Více od autora