Vittorio Alfieri
Vůle a vášeň : Don Garzia, Myrrha

Vittorio Alfieri

Hrabě Vittorio Amedeo Alfieri byl italský satirický básník, spisovatel a dramatik. Je považován za zakladatele nové školy italského dramatu. Nejvýznamnější část jeho literárního odkazu tvoří tragédie, v nichž hlavním tématem je svoboda a boj s tyranem. Mezi nimi vynikají především Saul a Mirra. Psal také komedie, sonety, satiry a epigramy. Alfieriho nejznámějším prozaickým dílem je autobiografie Vita di Vittorio Alfieri scritta da esso, která vyšla posmrtně v roce 1806. Narodil se ve velmi staré šlechtické rodině. Měl bratra Giuseppe Maria a sestru Giulii. Otec, hrabě Antonio Amedeo Alfieri zemřel krátce po narození syna. Matka, savojská šlechtična Monika Maillard de Tournon se v roce 1750 znovu provdala a měla dalších pět dětí. Vittorio, který byl vychováván v přísném a odtažitém prostředí, měl citlivou povahu a toužil po citovém kontaktu, což se projevovalo v jeho sklonech k neurotickému chování. Matka a strýc Pellegrino Alfieri ho v roce 1758 poslali do Královské akademie v Turíně, aby se v rámci rodinné tradice stal nižším důstojníkem. Strávil tam osm roků studiem literatury, historie, jazyků, rétoriky a práva, ale také šermu nebo jezdectví. Formální způsob vzdělávání, postrádající důraz na rozvoj kritického myšlení a přípravu pro reálný život, ho neuspokojoval. Potěšení mu přinášela četba klasických románů a hlavně hudba, která ho provázela celý život. Z Akademie odešel po smrti svého strýce v roce 1766   a narukoval do armády jako praporčík v provinčním pluku v Asti. Po krátké vojenské kariéře s královým svolením Alfieri v následujících dvou letech cestoval po celé Evropě. Projel Itálii, podnikl cesty do Francie, Anglie a Holandska. Tam prožil velkou lásku k vdané šlechtičně a musel urychleně odjet, aby se vyhnul skandálu. Vrátil se do Turína, kde zůstal u své sestry Giulie až do svých dvaceti let. Věnoval se četbě osvícenské literatury, především francouzských autorů a také Plútarchových Život...