Zdenka Procházková
Vášně, chutě, neřesti, aneb, Kohout, co si ještě nevrz

Zdenka Procházková

Zdenka Procházková pochází z rodiny komerčního právníka, matka byla klavíristkou. Díky ní také měla Zdenka od dětství podporu ve svých uměleckých sklonech, hrála na klavír, zpívala a tančila. V době gymnaziálních studií začala hrát ochotnické divadlo a sporadicky pohostinsky vystupovala i na stálých scénách, například ve Vinohradském divadle , ale prošla také důkladnou jazykovou průpravou, která se jí později velmi hodila. Po maturitě nastoupila na Státní konzervatoř v Praze, po jejím uzavření okupačním režimem byla totálně nasazena. Po válce pokračovala ve studiích, ale musela přejít na konzervatoř do Brna, protože přes zákaz pražských pedagogů hrála ve dvou filmech. V letech 1946-1948 zároveň pohostinsky vystupovala ve Slezském národním divadle v Opavě a konzervatoř dokončila v roce 1948. Následně se vrátila do Prahy, kde působila v Divadle státního filmu a vynikla například ve hře Morálka paní Dulské. V letech 1952-1968 byla pak angažována v Městských divadlech pražských, kde zaujala svými výkony v představeních Pygmalion, Hra lásky a náhody, Slečna Maličevská nebo Othello. Hostovala také v Národním divadle . Jevištní využití Zdenky Procházkové využívalo především jejího oduševnělého výrazu ve tváři, sama herečka pak kladla důraz na kvalitu mluveného slova, díky baletní průpravě proslula i mimořádnou pohybovou kulturou. Vytvářela složité charakterní role v komediálním i dramatickém repertoáru, svým postavám dokázala vdechnout širokou škálu odstínů. Kromě práce na jevišti pořádala také zájezdová představení s literárními pořady, v roce 1958 se díky jazykovým znalostem uplatnila také jako konferenciérka Laterny Magiky na výstavě Expo 58 v Bruselu. Dokonalá znalost němčiny jí pak umožnila po roce 1968 dlouhodobě účinkovat na divadelních jevištích v Rakousku a Německu . Její odchod do zahraničí byl podmíněn nabídkou stálého angažmá ve Vídni a také následováním druhého manžela,...