Zdeněk Dienstbier, Zdenka Procházková
Ó, sladké stáří

2011 | Nakladatelství Radix

Ve své publikaci Ó, sladké stáří navazuje prof. MUDr. Zdeněk Dienstbier, DrSc., čestný předseda Ligy proti rakovině Praha, na svou předchozí úspěšnou knihu Průvodce stárnutím aneb jak ho oddálit, tentokrát ve spolupráci s českou herečkou, bývalou manželkou Karla Högra, Zdenkou Procházkovou. Oba autoři zobecňují vlastní… zkušenosti z 85 let svého života a konfrontují je se znalostmi oborů gerontologie a geriatrie. S nadhledem a humorem, ale i hlubokým pochopením pro zdravotní i psychické problémy starší či nejstarší generace se zabývají jednotlivými skupinami nemocí ve stáří a pokoušejí se upozornit zejména své vrstevníky na rizika a problémy stárnutí a doporučit jim, jak se těmto problémům ve stáří alespoň trochu úspěšně bránit. Ve své publikaci Ó, sladké stáří navazuje prof. MUDr. Zdeněk Dienstbier, DrSc., čestný předseda Ligy proti rakovině Praha, na svou předchozí úspěšnou knihu Průvodce stárnutím aneb jak ho oddálit, tent…okrát ve spolupráci s českou herečkou, bývalou manželkou Karla Högra, Zdenkou Procházkovou. Oba autoři zobecňují vlastní zkušenosti z 85 let svého života a konfrontují je se znalostmi oborů gerontologie a geriatrie. S nadhledem a humorem, ale i hlubokým pochopením pro zdravotní i psychické problémy starší či nejstarší generace se zabývají jednotlivými skupinami nemocí ve stáří a pokoušejí se upozornit zejména své vrstevníky na rizika a problémy stárnutí a doporučit jim, jak se těmto problémům ve stáří alespoň trochu úspěšně bránit.

Stav

Nová

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 16. 5. 2025

O knize

Stav:	nová
Vazba:	pevná
Počet stran:	169
Jazyk:	česky
ISBN10:	8087573005
ISBN:	9788087573006
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 10. 2024 13:43
Číslo položky:	998133

O autorech

Zdeněk Dienstbier

Zdeněk Dienstbier byl český lékař, onkolog, profesor nukleární medicíny a radiobiolog, bývalý prorektor Univerzity Karlovy a propagátor zdravého životního stylu. Narodil se v roce 1926 v Chrudimi do rodiny úředníka a matky v domácnosti, později sekretářky. Rodina žila krátce v Plzni, poté se trvale přestěhovala do Prahy, kde absolvoval reálné gymnázium na Vinohradech. V roce 1944 byl se spolužáky totálně nasazen, pracoval ve Skodawerke Smíchov. 5. května 1945 se zapojil do pražského povstání. Po skončení druhé světové války nahradil gymnazialní oktávu tříměsíční kurz a od září 1945 nastoupil na Lékařskou fakultu University Karlovy v Praze, na které promoval 30. září 1950. Následně si vzal za manželku inženýrku chemie Věru Volkovou. Měli dvě děti Jana a Helenu . Ve čtvrtém a pátém ročníku již pracoval na I. interní klinice FVL UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kam po absolutoriu nastoupil jako lékař. V roce 1951 se stal vědeckým aspirantem v suboboru rentgenové diagnostiky pod školitelem docentem Jiřím Holým, po kterém převzal oddělení rentgenoterapie. V roce 1954 obhájil kandidátskou práci a stal se odborným asistentem lékařské fakulty. Od září 1957 převzal vedení Fyzikálního ústavu FVL UK, který byl následně přejmenován na Ústav lékařské fyziky a později na Ústav lékařské biofyziky a nukleární medicíny. Habilitoval se prací na téma Nemoc z ozáření. Fakultní vědecká rada souhlasila se jmenováním pro obor biofyzika, ovšem fyzici v univerzitní vědecké radě se postavili proti. Proto byl jmenován docentem pro obor radiobiologie, prvním v Československu. Od roku 1960 se stal proděkanem lékařské fakulty pro vědu, v roce 1964 byl jmenován profesorem v oboru nukleární medicína, třetím evropským po Němci A.-W. Scheerovi a Italu V. Donatovi. Stejný rok obhájil také doktorskou dizertaci a získal titul doktor věd . S nástupem profesora Oldřicha Starého do úřadu rektora Unive...

Více od autora

Zdenka Procházková

Zdenka Procházková pochází z rodiny komerčního právníka, matka byla klavíristkou. Díky ní také měla Zdenka od dětství podporu ve svých uměleckých sklonech, hrála na klavír, zpívala a tančila. V době gymnaziálních studií začala hrát ochotnické divadlo a sporadicky pohostinsky vystupovala i na stálých scénách, například ve Vinohradském divadle , ale prošla také důkladnou jazykovou průpravou, která se jí později velmi hodila. Po maturitě nastoupila na Státní konzervatoř v Praze, po jejím uzavření okupačním režimem byla totálně nasazena. Po válce pokračovala ve studiích, ale musela přejít na konzervatoř do Brna, protože přes zákaz pražských pedagogů hrála ve dvou filmech. V letech 1946-1948 zároveň pohostinsky vystupovala ve Slezském národním divadle v Opavě a konzervatoř dokončila v roce 1948. Následně se vrátila do Prahy, kde působila v Divadle státního filmu a vynikla například ve hře Morálka paní Dulské. V letech 1952-1968 byla pak angažována v Městských divadlech pražských, kde zaujala svými výkony v představeních Pygmalion, Hra lásky a náhody, Slečna Maličevská nebo Othello. Hostovala také v Národním divadle . Jevištní využití Zdenky Procházkové využívalo především jejího oduševnělého výrazu ve tváři, sama herečka pak kladla důraz na kvalitu mluveného slova, díky baletní průpravě proslula i mimořádnou pohybovou kulturou. Vytvářela složité charakterní role v komediálním i dramatickém repertoáru, svým postavám dokázala vdechnout širokou škálu odstínů. Kromě práce na jevišti pořádala také zájezdová představení s literárními pořady, v roce 1958 se díky jazykovým znalostem uplatnila také jako konferenciérka Laterny Magiky na výstavě Expo 58 v Bruselu. Dokonalá znalost němčiny jí pak umožnila po roce 1968 dlouhodobě účinkovat na divadelních jevištích v Rakousku a Německu . Její odchod do zahraničí byl podmíněn nabídkou stálého angažmá ve Vídni a také následováním druhého manžela,...

Více od autora