Václav Hollar, Vladimír Denkstein
Václav Hollar. Kresby

1978 | Nakladatelství Odeon

Hollarovu kresbu charakterizuje věcná, až vědecká důslednost, vzácná čistota a jemnost. Tvořil volné grafické listy, mapy, portréty, žánrové kresby, zátiší s přírodopisnými motivy, knižní ilustrace. K vrcholům jeho tvorby patří panoramatické městské veduty, vznikající při cestách s hrabětem Arundelem. S ním se dostal z…novu i do Prahy a načerpal tu podklady pro pozdější proslavený Pohled na Prahu, který vznikl roku 1649. Jednou z největších sbírek Hollarových děl na světě je dnes pražské Hollareum Hollarovu kresbu charakterizuje věcná, až vědecká důslednost, vzácná čistota a jemnost. Tvořil volné grafické listy, mapy, portréty, žánrové kresby, zátiší s přírodopisnými motivy, knižní ilustrace. K… vrcholům jeho tvorby patří panoramatické městské veduty, vznikající při cestách s hrabětem Arundelem. S ním se dostal znovu i do Prahy a načerpal tu podklady pro pozdější proslavený Pohled na Prahu, který vznikl roku 1649. Jednou z největších sbírek Hollarových děl na světě je dnes pražské Hollareum

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~249 Kč~~ 159 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~149 Kč~~ 129 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	216 s., obr. příl
Jazyk:	česky
Edice:	Mistři světové kresby
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 2. 2024 10:2
Číslo položky:	762184

O autorech

Václav Hollar

Václav Hollar , známý pod latinizovanou formou jména Wenceslaus Hollar Bohemus či Wenceslas Hollar nebo poněmčenou podobou jména Wenzel Hollar, byl český barokní rytec a kreslíř. Od roku 1627 působil v dílnách ve Frankfurtu nad Mohanem u Matthäuse Meriana, ve Štrasburku, v Kolíně nad Rýnem a v Antverpách. Od roku 1636 působil ve službách hraběte Thomase Howarda z Arundelu, s nímž se dostal do Anglie. Za války z Anglie utekl, ale později se vrátil. Jeho syn zemřel při morové epidemii, dotkl se ho velký požár Londýna v roce 1666. I když většinu života prožil v cizině, zůstal Čechem a dával to najevo. Byl pohřben do společného hrobu pro zvláště nemajetnou chudinu na malém hřbitově při kostele sv. Markéty ve Westminsteru. Hollar je autor realistických barokních leptů, mezi jeho časté náměty patří přírodní motivy, krajiny, veduty, mapy, portréty, městské prospekty, kroje a zátiší na volných listech i v souborech. Vytvořil také pohled na Prahu podle svých kreseb z krátké návštěvy v roce 1636. Pocházel z významné a majetné pražské rodiny. Léta mládí Václava Hollara spadají na počátek třicetileté války. Otec Jan Hollar byl depozitorem českých zemských desek na Pražském hradě a člen nižší zemské šlechty. Od roku 1600 mohl z rozhodnutí Rudolfa II. používat erb a přídomek z Práchně . Jeho matka Markéta Löwová byla rodem z německé rytířské rodiny z Löwengrünu a Bareytu z Horní Falce. Švagr jeho strýce, Pavel Aretin, byl významným kartografem, autorem třetí nejstarší mapy Čech . S prvními uměleckými pokusy začínal Hollar již dříve, ale rytí začal praktikovat až ve svých osmnácti pod vedením Aegidia Sadelera, v Bruselu narozeného grafika, který se do Prahy dostal za dob rozkvětu Rudolfova dvora. Mladý Hollar měl také možnost se seznámit s Rudolfovou kunstkomorou, která již v této době byla z části rozprodána nebo odvezena do Vídně. Z této doby pocházejí jeho kopie podle Dürera, kterého si Holla...

Více od autora

Vladimír Denkstein

Vladimír Denkstein byl český historik umění, který se věnoval středověkému výtvarnému umění, ředitel Národního muzea v Praze. Po maturitě na Malostranském Jiráskově gymnáziu studoval v letech 1924-1928 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zeměpis, historii , později dějiny umění . Ve studiu pokračoval jako stipendista polské vlády ve Varšavě a v Krakově v letech 1928–1929. V letech 1930–1932 byl asistentem prof. Vojtěcha Birnbauma a promoval roku 1932 disertací o gotické cihlové architektuře v Čechách. Pracoval nejprve v Městském muzeu v Českých Budějovicích a s jeho ředitelem Františkem Matoušem vydal knihu Jihočeská gotika, která byla přeložena do několika jazyků. 1938-1939 byl suplujícím profesorem dějin umění na Fakultě architektury ČVUT, od r. 1940 pracoval v zemském archivu a Národní galerii. Dne 1. července roku 1940 nastoupil do národopisného oddělení Národního muzea, odkud jej Josef Opitz roku 1941 výměnou za dr. Františka Kršňáka převedl do oddělení historické archeologie. Koncem 2. světové války byl totálně nasazen do továrny. Hned roku 1945 vstoupil do KSČ. Od roku 1945 byl přednostou, od roku 1948 zastupujícím ředitelem, v letech 1956-1970 vedoucím oddělení historické archeologie a ředitelem Národního muzea. V letech 1971-1972 byl tajemníkem Střediska pro výuku muzeologie FF UK při NM v Praze. Ve 40. a 50. letech se věnoval vědeckému zpracování kamenosochařství období středověku ve sbírce Lapidária, tuto práci začal spolu s Janem Květem pod vedením Josefa Opitze, spolu se Zoroslavou Drobnou a Janou Kybalovou ji uzavřeli roku 1958 katalogem Lapidária. V letech 1948–1951 spolu se Z. Drobnou redigoval Časopis Národního muzea. Jako člen českého výboru Mezinárodní rady muzeí, předseda Svazu českých muzeí a politicky spolehlivý ředitel významné instituce měl v 50. a 60. letech dost příležitostí procestovat země západní i j...

Více od autora