Knihy
Dobrodružné
Dobrodružné po r. 1945
Alan Marshall
Už zase skáču přes kaluže

Alan Marshall
Už zase skáču přes kaluže

1976 | Nakladatelství Mladá fronta

Tato kniha je autorovou biografií z let, kdy byl ještě školou povinný. Hrdinou je malý Alan, který dostane dětskou obrnu. Když se nemoc stále zhoršuje, je zavezen do nemocnice, kde stráví několik měsíců. Na nemocniční prostředí si poměrně rychle zvykne, stane se každodenní součástí jeho života. Pozná zde i jiné lidi, s…estřičky, dlouhodobě nemocné pacienty. Svou nemoc však bere jako něco přirozeného, jako něco, co musí prožít. Nezlobí se za ni, ani nehází vinu na druhé. Vlastně si ani neuvědomuje, jak závažná nemoc ho postihla, protože bere jako naprostou samozřejmost, že bude zase chodit. Dospělí ho však označují jako mrzáčka, dívají se na něj soucitně a to malý Alan nechápe, chce jim dokázat, že je normální jako ostatní děti. Po pár měsících je propuštěn a maminka s tatínkem si ho odvezou domů. Bydlí v malé chaloupce na kraji vesnice uprostřed australské divočiny. Alan se vzhlíží ve svém otci, který rozumí koním a naopak zase pevně věří ve svého syna. Maminku má velice rád a rozumí si i se svými dvěma sestrami. Jsou to chudá rodina, musí se starat sami o sebe a každý má na den rozděleny své úkoly. Alan vyrůstá ve vesničce, kde se všichni znají. Miluje přírodu, protože zde může dokazovat své schopnosti se svými psy, například při lovení králíků, při těžkých výstupech na horu Turallu, při rybaření. Chodí do školy, kde ho děti berou jako rovnocenného kamaráda a neohlíží se na jeho berle a vozík. Alan si chce také dokázat, že je schopen dělat věci jako kamarádi. Popere se například se svým kamarádem Stevou, podniká pro něj náročné výlety a dokonce se jako jediný z vesnice naučí plavat. Jak už jsem říkala, má velice rád přírodu. Autor zde popisuje vnitřní Alanův souboj. Jeden Alan se bojí dělat ty náročné věci, lézt po horách a neustále nabádá toho druhého Alana, aby byl opatrnější a nechal ho někdy odpočinout. To je však pro druhého Alana popud k tomu, aby dokazoval stále více. Takže jestliže byl někdy Alan naštvaný kvůli své únavě, tak jedině na toho druhého Alana v něm, nikdy na jeho okolí či pána boha. Důležité jsou pro něho, asi jako pro každé dítě, vztahy s kamarády. Těch má kolem sebe spoustu a je mu mezi nimi dobře, protože se na něj nedívají divně, nelitují ho a dělají s ním tytéž věci, jako kdyby byl zdravý...

Verše přeložila Hana Žantovská.

23-096-76 Tato kniha je autorovou biografií z let, kdy byl ještě školou povinný. Hrdinou je malý Alan, který dostane dětskou obrnu. Když se nemoc stále zhoršuje, je zavezen do nemocnice, kde stráví několik měsí…ců. Na nemocniční prostředí si poměrně rychle zvykne, stane se každodenní součástí jeho života. Pozná zde i jiné lidi, sestřičky, dlouhodobě nemocné pacienty. Svou nemoc však bere jako něco přirozeného, jako něco, co musí prožít. Nezlobí se za ni, ani nehází vinu na druhé. Vlastně si ani neuvědomuje, jak závažná nemoc ho postihla, protože bere jako naprostou samozřejmost, že bude zase chodit. Dospělí ho však označují jako mrzáčka, dívají se na něj soucitně a to malý Alan nechápe, chce jim dokázat, že je normální jako ostatní děti. Po pár měsících je propuštěn a maminka s tatínkem si ho odvezou domů. Bydlí v malé chaloupce na kraji vesnice uprostřed australské divočiny. Alan se vzhlíží ve svém otci, který rozumí koním a naopak zase pevně věří ve svého syna. Maminku má velice rád a rozumí si i se svými dvěma sestrami. Jsou to chudá rodina, musí se starat sami o sebe a každý má na den rozděleny své úkoly. Alan vyrůstá ve vesničce, kde se všichni znají. Miluje přírodu, protože zde může dokazovat své schopnosti se svými psy, například při lovení králíků, při těžkých výstupech na horu Turallu, při rybaření. Chodí do školy, kde ho děti berou jako rovnocenného kamaráda a neohlíží se na jeho berle a vozík. Alan si chce také dokázat, že je schopen dělat věci jako kamarádi. Popere se například se svým kamarádem Stevou, podniká pro něj náročné výlety a dokonce se jako jediný z vesnice naučí plavat. Jak už jsem říkala, má velice rád přírodu. Autor zde popisuje vnitřní Alanův souboj. Jeden Alan se bojí dělat ty náročné věci, lézt po horách a neustále nabádá toho druhého Alana, aby byl opatrnější a nechal ho někdy odpočinout. To je však pro druhého Alana popud k tomu, aby dokazoval stále více. Takže jestliže byl někdy Alan naštvaný kvůli své únavě, tak jedině na toho druhého Alana v něm, nikdy na jeho okolí či pána boha. Důležité jsou pro něho, asi jako pro každé dítě, vztahy s kamarády. Těch má kolem sebe spoustu a je mu mezi nimi dobře, protože se na něj nedívají divně, nelitují ho a dělají s ním tytéž věci, jako kdyby byl zdravý...

Verše přeložila Hana Žantovská.

23-096-76

Vyberte kus s kódem BREZEN26: 53 Kč

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	59 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	59 Kč
Stav Dobrý zašlá obálka	Skladem pro e-shop	~~89 Kč~~ 49 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	49 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	49 Kč
Stav Dobrý lehce opotřebená obálka	Skladem pro e-shop	49 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	277
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Jiří Svoboda
Překladatel:	Hana Žantovská, Zora Wolfová
Edice:	94. svazek ed. 94. svazek ed. Třináct, Edice 13
Vydání:	4. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	18. 3. 2026 12:50
Číslo položky:	1663209

O autorovi

Alan Marshall

Alan Marshall byl australský spisovatel, publicista, cestovatel a folklorista. V roce 1908 onemocněl dětskou obrnou a od té doby byl nucen používat berle. Od roku 1922 do roku 1933 pracoval jako úředník, v této době se začal zajímat o psaní. Měl svůj vztah i k Československu, neboť si od roku 1965 dopisoval s Boženou Foltýnovou, která mu napsala, protože ji zaujala jeho kniha. Roku 1972 dokonce přijel do Prahy, kde se s ní osobně setkal. Během svého života obdržel celou řadu ocenění např. Řád Británie, Řád za přátelství mezi národy a v Austrálii získal mj. Řád za služby literatuře Austrálie, Čestný doktorát právních věd. Biografii nazvanou I can jump oceans: the world of Alan Marshall o něm napsal Harry Marks.

Více od autora