Frans Eemil Sillanpää
Umírala mladičká

1946 | Nakladatelství Topičova edice

V nejslavnějším románě Umírala mladičká z r. 1931 vyjádřil autor na tragickém příběhu chudé venkovské dívky Silji, jejího osamělého dětství, veliké lásky a smrtelné nemoci jedinečným způsobem symbiózu člověka a přírody. Jednoduchá linie vyprávění je prolnutá popisem přírody, často uváděným do vztahu se stavem duše. Opa…kovaný motiv léta jako symbol životního naplnění hrdinky ostře kontrastuje s její osudovou a nevyhnutelnou smrtí, jejíž finále je připravováno od samého počátku. Autor za tento román obdržel v r. 1939 Nobelovu cenu.

Dřevoryt a grafická úprava Cyrila Boudy. V nejslavnějším románě Umírala mladičká z r. 1931 vyjádřil autor na tragickém příběhu chudé venkovské dívky Silji, jejího osamělého dětství, veliké lásky a smrtelné nemoci jedinečným způsobem symbiózu… člověka a přírody. Jednoduchá linie vyprávění je prolnutá popisem přírody, často uváděným do vztahu se stavem duše. Opakovaný motiv léta jako symbol životního naplnění hrdinky ostře kontrastuje s její osudovou a nevyhnutelnou smrtí, jejíž finále je připravováno od samého počátku. Autor za tento román obdržel v r. 1939 Nobelovu cenu.

Dřevoryt a grafická úprava Cyrila Boudy.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	255
Jazyk:	česky
Překladatel:	Alois Šikl
Edice:	Topičovy Bílé knihy
Vydání:	11. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 5. 2024 16:21
Číslo položky:	855810

O autorovi

Frans Eemil Sillanpää

Frans Eemil Sillanpää byl finský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1939. Narodil se jako třetí dítě v chudé rolnické rodině. Již v raném dětství znal desítky starých finských pohádek, a protože měl bohatou fantazii, dále je měnil a rozvíjel. V rodné vesnici začal navštěvovat církevní školu, jedinou, která tam byla. S pomocí vlivných a bohatých krajanů mohli rodiče poslat Franse na střední školu do Tampere a roku 1908 na univerzitu v Helsinkách, kde studoval biologii na přírodovědecké fakultě. Seznámil se zde s učením německého přírodovědce, zoologa a filozofa Ernsta Heinricha Haeckela, jehož přírodovědný monismus se stal jedním z pilířů osobitého umělcova životního názoru. V Helsinkách se Sillanpää rovněž seznámil s malíři Eerem Järnefeltem, Pekkou Halonenem, hudebním skladatelem Jeanem Sibeliem a spisovatelem Juhanim Ahem. Studia ukončil v roce 1913 a nadále se věnoval jen spisovatelské tvorbě, překladatelství a publicistice. V roce 1914 cestoval po Dánsku a Švédsku a psal články pro noviny Uusi Suometar. V roce 1916 se Sillanpää oženil se služkou Sigrid Mariou Salomäkiovou, se kterou měl osm dětí. Jeho literárním dílo vyrostlo z jeho novoromantického názoru na život, z okouzlení severskou přírodou a ze starých příběhů, legend a pověstí, které mu v jeho rodném kraji vyprávěli různí pamětníci. Již jeho první román z roku 1916 Život a slunce se vyznačoval uměleckou vyspělostí, kterou v řadě svých dalších knih ještě prohloubil. Ve svých prózách, zahrnujících pohádky, fejetony, eseje, povídky, novely a romány, jako první z finských autorů zachytil na pozadí bohatého děje přírodní lyriku bez metafor a symbolismu. Od samého počátku usiloval o to, aby realitu toho, co viděl kolem sebe, prezentoval v naprosto pravdivé a úplné podobě, co do možná nejmenšího, třebas i ošklivého detailu. Na tomto základě pak líčil paralely mezi lidským životem a koloběhem přírody. Ve svém románě Zbožná bída ja...

Více od autora