Jindřich Chalupecký
Umění dnes

1966 | Nakladatelství československých výtvarných umělců

Podoba výtvarného umění se od konce 2. světové války prudce měnila. Ve čtyřicátých letech nastoupily nové nefigurativní směry, označované jako lyrická abstrakce, akční malba, materiálové umění, a nabyly v desetiletí 1950–1960 takového významu, že se abstrakce zdála jedinou možností moderního umění. Ale od začátku šedes…átých let se uplatňuje řada tendencí docela jiných a mnohdy překvapivých: pop art, nová figurace, kinetismus, vizualismus…

Tento vývoj byl u nás sledován neúplně a zkresleně. Autor se proto snaží v řadě esejů, které jsou jádrem knihy, vylíčit dramatickou situaci, do níž dospělo moderní umění, a kriticky ukázat původ a smysl tohoto složitého dění. Těmto esejům předesílá informativní přehled vývoje avantgardního umění od abstraktního expresionismu, dada a surrealismu až k nejposlednějším experimentům, jako jsou happenings, v nichž se stupňuje působení uměleckého díla až do divadelních forem, a events, dematerializujících naopak umělecké dílo až v pouhý pomysl. V syntetickém závěru konečně ukazuje sociální a historický smysl současného umění. 64 ilustrací text dokumentuje. Podoba výtvarného umění se od konce 2. světové války prudce měnila. Ve čtyřicátých letech nastoupily nové nefigurativní směry, označované jako lyrická abstrakce, akční malba, materiálové umění, a naby…ly v desetiletí 1950–1960 takového významu, že se abstrakce zdála jedinou možností moderního umění. Ale od začátku šedesátých let se uplatňuje řada tendencí docela jiných a mnohdy překvapivých: pop art, nová figurace, kinetismus, vizualismus…

Tento vývoj byl u nás sledován neúplně a zkresleně. Autor se proto snaží v řadě esejů, které jsou jádrem knihy, vylíčit dramatickou situaci, do níž dospělo moderní umění, a kriticky ukázat původ a smysl tohoto složitého dění. Těmto esejům předesílá informativní přehled vývoje avantgardního umění od abstraktního expresionismu, dada a surrealismu až k nejposlednějším experimentům, jako jsou happenings, v nichž se stupňuje působení uměleckého díla až do divadelních forem, a events, dematerializujících naopak umělecké dílo až v pouhý pomysl. V syntetickém závěru konečně ukazuje sociální a historický smysl současného umění. 64 ilustrací text dokumentuje.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

lehce zašlá obálka, knižní blok v hezkém stavu

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (10. 6. 2026)

Další varianty

	Stav Dobrý lehce zašlá obálka, knižní blok v hezkém stavu	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (10. 6. 2026)	~~429 Kč~~ 399 Kč
	Stav Mírně opotřebená knižní blok na více částí, drží pohromadě	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (10. 6. 2026)	~~499 Kč~~ 419 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, lehce zašlá obálka, knižní blok v hezkém stavu
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	263 , lxiv obrazových příloh
Jazyk:	česky
Edice:	4. svazek ed. 4. svazek ed. Orientace
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 1. 2026 13:56
Číslo položky:	1547784

O autorovi

Jindřich Chalupecký

Jindřich Chalupecký byl výtvarný a literární teoretik a kritik, esejista, historik umění a překladatel, manžel básnířky Jiřiny Haukové. Otec Jindřicha Chalupeckého byl univerzitním profesorem očního lékařství a hluboce vzdělaným intelektuálem, mj. autorem knih Heinrich Heine a Hudba barev. Otec zemřel na infekční žloutenku když bylo Jindřichovi 8 let a matka se znovu provdala za asistenta prof. Chalupeckého, MUDr. Kamila Fialu. Ten působil též jako překladatel z angličtiny a francouzštiny a hudební a literární kritik časopisu Moderní revue. Chalupecký se zajímal o umění již během studia na gymnáziu v Křemencově ulici v Praze . V letech 1928–1932 studoval na Filosofické fakultě UK pedagogiku, psychologii, literaturu, francouzštinu a dějiny umění. Navštěvoval přednášky Jana Mukařovského, ale nenalézal žádnou souvislost estetiky jako vědecké disciplíny se smyslem a místem umění v současném světě. Studia nedokončil a dal přednost sebevzdělávání a přímému kontaktu s umělci. Debutoval v roce 1930 články v týdeníku Samostatnost a časopisu Lumír. Byl učitelem a ředitelem obchodní školy, kde působil také malíř Zdenek Rykr. V předválečném Československu patřil k levicovým intelektuálům a kromě publikování v literárních časopisech a novinách působil jako teoretik Skupiny 42, která se začala formovat již ve 30. letech. Během války byl členem ilegální Výtvarnické pětky Národního revolučního výboru inteligence. V roce 1942 byl redaktorem časopisu Život , po válce byl krátce tajemníkem nově založeného Bloku výtvarných umělců, 1946–1948 šéfredaktorem čtvrtletníku Listy pro umění a filosofii, 1946–1949 členem výboru literárního odboru UB. Výtvarný odbor UB mu roku 1944 vydal studii Smysl výtvarného umění. Roku 1948 byl členem Státní publikační komise, 1948–1949 člen Syndikátu českých spisovatelů a tajemník umělecké rady Svazu československých výtvarných umělců. Po komunistickém převratu roku 1948 byl označ...

Více od autora