Knihy
Poezie
Česká poezie
Karel Havlíček Borovský
Tyrolské elegie ; a, Král Lávra

Karel Havlíček Borovský
Tyrolské elegie ; a, Král Lávra

1906 | Nakladatelství Frant. Bačkovský

Útlý svazeček hořké satiry, napsané při příležitosti autorovy deportace do tyrolského Brixenu roku 1851. Útlý svazeček hořké satiry, napsané při příležitosti autorovy deportace do tyrolského Brixenu roku 1851.

Stav

Mírně opotřebená

bez obálky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, bez obálky
Vazba:	sešit
Počet stran:	26
Jazyk:	česky
Edice:	21. svazek ed. 21. svazek ed. Dra Bačkovského Národní knihovna česká
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 4. 2025 12:44
Číslo položky:	1223465

O autorovi

Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský, pseudonymem Havel, vlastním jménem Karel Havlíček , byl český novinář, spisovatel, básník a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k druhé generaci národních buditelů. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození . Karel Havlíček byl synem Matěje Havlíčka, kupce, a Josefíny Dvořákové, dcery sládka z Horní Cerekve. V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině a v Německém Brodě, kam se rodina v roce 1830 přestěhovala. Jeho otec měl zde na náměstí živnost . V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku 1833 studoval v Německém Brodě gymnázium. V roce 1838 gymnázium dokončil. Od toho samého roku studoval filosofii v Praze. Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly – kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem římskokatolické církve. Vystupoval rovněž proti celibátu, který byl dle jeho názoru proti přírodě a lidské přirozenosti. Zprvu byl vlivem Jána Kollára a dalších přátel zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Svůj názor výrazně korigoval po ročním pobytu v carském Rusku, kde působil jako vychovatel u významného profesora. Již roku 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nereálná. Po návratu z Ruska vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin – Obrazy z Rus. Roku 1846 se stal na doporučení Františka Palackého redaktorem Pražských novin. Psal také do satirické přílohy časopisu Če...

Více od autora