Karel Havlíček Borovský
Král Lávra

1936 | Nakladatelství František Borový

Satirická básnická skladba z počátku 50. let 19. století, inspirovaná pohádkou o králi s oslíma ušima, navazuje na legendu o králi Midasovi a v Havlíčkově interpretaci je zastřenou, ale o to ostřejší společenskou kritikou absolutismu i monarchie. Satirická básnická skladba z počátku 50. let 19. století, inspirovaná pohádkou o králi s oslíma ušima, navazuje na legendu o králi Midasovi a v Havlíčkově interpretaci je zastřenou, ale o to ostřejší …společenskou kritikou absolutismu i monarchie.

Stav

Dobrý

neautorská dedikace, převazba, polokožená

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, neautorská dedikace
Poznámka:	Dedikace asi nebude od ilustrátora?
Vazba:	pevná, převazba, polokožená
Počet stran:	27
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Zdeněk Kratochvíl
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 4. 2025 7:19
Číslo položky:	1202863

O autorovi

Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský, pseudonymem Havel, vlastním jménem Karel Havlíček , byl český novinář, spisovatel, básník a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k druhé generaci národních buditelů. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození . Karel Havlíček byl synem Matěje Havlíčka, kupce, a Josefíny Dvořákové, dcery sládka z Horní Cerekve. V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině a v Německém Brodě, kam se rodina v roce 1830 přestěhovala. Jeho otec měl zde na náměstí živnost . V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku 1833 studoval v Německém Brodě gymnázium. V roce 1838 gymnázium dokončil. Od toho samého roku studoval filosofii v Praze. Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly – kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem římskokatolické církve. Vystupoval rovněž proti celibátu, který byl dle jeho názoru proti přírodě a lidské přirozenosti. Zprvu byl vlivem Jána Kollára a dalších přátel zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Svůj názor výrazně korigoval po ročním pobytu v carském Rusku, kde působil jako vychovatel u významného profesora. Již roku 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nereálná. Po návratu z Ruska vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin – Obrazy z Rus. Roku 1846 se stal na doporučení Františka Palackého redaktorem Pražských novin. Psal také do satirické přílohy časopisu Če...

Více od autora