Knihy
Sociologie a příbuzné vědy
Politologie
Edvard Beneš
Třetí poselství presidenta republiky Státní rad...

Edvard Beneš: Třetí poselství presidenta republiky Státní radě

Edvard Beneš, Prokop Maxa
Třetí poselství presidenta republiky Státní radě - projevy presidenta republiky Edvarda Beneše a předsedy Státní rady Prokopa Maxy přednesené v Londýně dne 12 listopadu 1942 při slavnostním zahájení třetího pracovního období Státní rady.

1942 | Nakladatelství Čechoslovák

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~149 Kč~~ 69 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~149 Kč~~ 59 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	sešit
Počet stran:	37
Jazyk:	česky
Edice:	14. svazek ed. 14. svazek ed. Politická knihovna "Čechoslováka", 1. svazek ed. 1. svazek ed. Publikace Státní rady
Vydáno v:	London
Vystaveno:	18. 7. 2022 10:37
Číslo položky:	365456

O autorech

Edvard Beneš

Edvard Beneš byl československý politik a státník, druhý československý prezident v letech 1935–1948, resp. v letech 1935–1938 a 1945–1948. V období tzv. Druhé republiky a následné německé okupace do května 1945 žil a politicky působil v exilu. Od roku 1940 až do osvobození Československa byl mezinárodně uznaným vrcholným představitelem československého odboje, a posléze i exilovým prezidentem republiky. Úřadujícím československým prezidentem byl opět v letech 1945–1948. Po boku Tomáše Garrigue Masaryka byl Beneš jedním z vůdců prvního československého odboje a zakladatelů první Československé republiky. Než se stal prezidentem, působil v letech 1918–1935 jako ministr zahraničí. Jako prezident dvakrát abdikoval, poprvé v roce 1938 pod tlakem situace po uzavření Mnichovské smlouvy, podruhé v roce 1948 v reakci na ovládnutí státu Komunistickou stranou. Edvard Beneš se narodil v Kožlanech na severním Plzeňsku jako nejmladší syn rolníka Matěje Beneše a jeho manželky Anny Petronily , roz. Benešové. Osm dětí se dožilo dospělosti. Jedním z jeho sourozenců byl pozdější politik Vojtěch Beneš. Dalšími sourozenci byli Václav, Regina, Cecílie, Jan, Barbora, Bedřich, Albert a Ladislav. V mládí studoval nejprve na Gymnáziu na Vinohradech v Praze ; bydlel tehdy v domě rodiny Oličovy, spřátelené s jeho přítelkyní a pozdější ženou Hanou Benešovou . Po maturitě studoval dále na Filozofické fakultě pražské Univerzity Karlo-Ferdinandovy. V letech 1901–1904 hrál amatérsky fotbal za mužstvo SK Slavia Praha. Od roku 1904 studoval ve Francii na Sorbonně a Svobodné škole politických nauk , v roce 1907 pak v Berlíně. V Paříži se roku 1906 z...

Více od autora

Prokop Maxa

Prokop Maxa byl český a československý diplomat, politik, člen realistické strany, organizátor Československých legií a poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu pokrokovou. Byl profesorem na obchodní akademii a spojencem Tomáše Masaryka. Po roce 1900 byl členem České strany lidové , později Československé strany pokrokové. Vedl její pražskou organizaci. Za první světové války působil v zahraničním odboji v Rusku, kde organizoval československé legie a podporoval Masarykovu koncepci československého státu. Tam pracoval ve vedení odbočky ČSNR na Rusi . V roce 1917 se účastnil kongresu socialistických stran v Stockholmu, kde měl možnost osobně mluvit s představiteli domácí české politiky. V letech 1917–1918 byl místopředsedou Československé národní rady v Petrohradě. V době, kdy napadené československé legie vojensky vystoupily proti bolševickému režimu, byl dočasně uvězněn ruskými komunistickými úřady. V roce 1919 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Československou stranu pokrokovou. Mandát nabyl v květnu 1919, ale rezignoval na něj již v listopadu 1919. Byl profesí praporníkem československých legií. Brzy nato vstoupil do diplomatických služeb. Zastupoval ČSR coby vyslanec v Nizozemsku , Polsku a Bulharsku . V mezidobí zastával vysoké funkce na ministerstvu zahraničních věcí. V roce 1939 po zániku Československa emigroval coby československý velvyslanec v Bulharsku do Francie. Za druhé světové války působil opět v zahraničním odboji, nyní v Londýně, kde byl členem Státní rady Československé. Orientoval se na slovanskou vzájemnost a sbližoval se se Sovětským svazem. Byl předsedou Slovanského výboru. Po válce se vrátil do ČSR. Po únoru 1948 zůstal loajální vůči novému režimu. Vytvářel akční výbor Československé obce legionářské, což vedlo k začlenění této organizace do jednot...

Více od autora