Jaroslav Putík
Svědomí : případ profesora Oppenheimera

1960 | Nakladatelství Mladá fronta

Případ dr. Oppenheimera, tvůrce atomové bomby, který odmítl spolupracovat na výrobě vodíkové pumy. Byl proto obviněn z politické nespolehlivosti a postaven před zvláštní Bezpečnostní výbor. Z množství dokumentárního materiálu autor vybral a volně zpracoval výpovědi tří svědků, typických představitelů americké inteligen…ce a vládní mašinérie, neústupně hájících americký způsob života. Z obhajoby dr. Oppenheimera vyplývá mravní rozpor vědce, který si uvědomuje ničivý dosah svých vynálezů i nesvobodu vlastního bádání a přesvědčení. Případ dr. Oppenheimera, tvůrce atomové bomby, který odmítl spolupracovat na výrobě vodíkové pumy. Byl proto obviněn z politické nespolehlivosti a postaven před zvláštní Bezpečnostní výbor. Z množství… dokumentárního materiálu autor vybral a volně zpracoval výpovědi tří svědků, typických představitelů americké inteligence a vládní mašinérie, neústupně hájících americký způsob života. Z obhajoby dr. Oppenheimera vyplývá mravní rozpor vědce, který si uvědomuje ničivý dosah svých vynálezů i nesvobodu vlastního bádání a přesvědčení.

Stav

Dobrý

opotřebená obálka, cítit kouřem

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, opotřebená obálka, cítit kouřem
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	161
Jazyk:	česky
Edice:	59. svazek ed. 59. svazek ed. Otázky dneška
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	4. 3. 2025 19:29
Číslo položky:	1165582

O autorovi

Jaroslav Putík

Jaroslav Putík byl český spisovatel. Za druhé světové války se aktivně účastnil protinacistického odboje a následně byl vězněn v koncentračním táboře Dachau. Mezi jeho nejznámější díla patří Muž s břitvou, Smrtelná neděle, Brána blažených či Volný let voliérou. Jeho otec byl tesařem. Od roku 1938 se učil modelářem u firmy Otto Hellebrandt v pražské Libni. V roce 1940 se zapojil do odboje, když se stal členem levicové organizace Národní hnutí pracující mládeže. Zatčen byl v roce 1942 a odsouzen ke třem letům vězení, a to za „přípravu velezrady“. Trest si odpykával nejprve ve věznici v Litoměřicích, poté byl převezen do polského Gollnowu, pak do Landsbergu na Lechu, do Berlíně a nakonec, na začátku roku 1945, do koncentrační tábora Dachau. Z koncentráku se vrátil vážně nemocný, ale rychle se zotavil. Po osvobození začal nadšeně podporovat komunistické hnutí, začal se angažovat ve Československém svazu mládeže a také psát do jeho deníku Mladá fronta. V roce 1946 začal studovat novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální. Absolvoval v roce 1949. V roce 1948 nastoupil jako redaktor Svobodných novin . Vedl zahraniční rubriku, posléze byl i zástupcem šéfredaktora. V letech 1951–1953 byl na vojně. Mezitím Svobodné noviny zanikly, a tak nastoupil do Literárních novin, a to na stejný post, vedoucího zahraniční rubriky i zástupce šéfredaktora. V roce 1959 byl však donucen odejít, když se znelíbil polemikou, která se na stránkách novin rozvinula krátce předtím. Nastoupil pak do týdeníku Tvorba a později do časopisu Kulturní tvorba. V roce 1962 publikoval první prózu nazvanou Zeď. Od roku 1964 byl ve svobodném povolání. V roce 1968 se k redigování novin vrátil, když vedl kulturní dvouměsíčník Orientace. Ten byl však v roce 1970 zrušen jako "osmašedesátnický" projekt a Putík se stal politicky nepohodlným. Až do konce 80. let nesměl publikovat. Psal poté anonymní anotace do časopisů o výpočetní technice, ...

Více od autora