Jaroslav Putík
Muž s břitvou

1986 | Nakladatelství Index

Muž s břitvou, neboli strýc Jan, připomíná Hrabalova strýce Pepina s tím rozdílem, že hrdina, který je holičem, filozofem, chemikem, zázračným doktorem i výrobcem falešných dokladů, je přes chaotičnost svého jednání schopen vyrovnat se jak s vlastním osudem, tak i ovlivnit životy svých bližních. Román přináší spoustu d…robných maloměstských osudů a půvabných figurek.

Vydala Společnost pro československou literaturu v zahraničí, Köln, Bundesrepublik Deutschland jako svou 129. publikaci. Muž s břitvou, neboli strýc Jan, připomíná Hrabalova strýce Pepina s tím rozdílem, že hrdina, který je holičem, filozofem, chemikem, zázračným doktorem i výrobcem falešných dokladů, je přes chaotičnos…t svého jednání schopen vyrovnat se jak s vlastním osudem, tak i ovlivnit životy svých bližních. Román přináší spoustu drobných maloměstských osudů a půvabných figurek.

Vydala Společnost pro československou literaturu v zahraničí, Köln, Bundesrepublik Deutschland jako svou 129. publikaci.

Stav

Dobrý

vybledlý hřbet desek

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	352
Jazyk:	česky
Vydání:	Příliv
Vydáno v:	Köln
Vystaveno:	31. 3. 2023 12:53
Číslo položky:	529172

O autorovi

Jaroslav Putík

Jaroslav Putík byl český spisovatel. Za druhé světové války se aktivně účastnil protinacistického odboje a následně byl vězněn v koncentračním táboře Dachau. Mezi jeho nejznámější díla patří Muž s břitvou, Smrtelná neděle, Brána blažených či Volný let voliérou. Jeho otec byl tesařem. Od roku 1938 se učil modelářem u firmy Otto Hellebrandt v pražské Libni. V roce 1940 se zapojil do odboje, když se stal členem levicové organizace Národní hnutí pracující mládeže. Zatčen byl v roce 1942 a odsouzen ke třem letům vězení, a to za „přípravu velezrady“. Trest si odpykával nejprve ve věznici v Litoměřicích, poté byl převezen do polského Gollnowu, pak do Landsbergu na Lechu, do Berlíně a nakonec, na začátku roku 1945, do koncentrační tábora Dachau. Z koncentráku se vrátil vážně nemocný, ale rychle se zotavil. Po osvobození začal nadšeně podporovat komunistické hnutí, začal se angažovat ve Československém svazu mládeže a také psát do jeho deníku Mladá fronta. V roce 1946 začal studovat novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální. Absolvoval v roce 1949. V roce 1948 nastoupil jako redaktor Svobodných novin . Vedl zahraniční rubriku, posléze byl i zástupcem šéfredaktora. V letech 1951–1953 byl na vojně. Mezitím Svobodné noviny zanikly, a tak nastoupil do Literárních novin, a to na stejný post, vedoucího zahraniční rubriky i zástupce šéfredaktora. V roce 1959 byl však donucen odejít, když se znelíbil polemikou, která se na stránkách novin rozvinula krátce předtím. Nastoupil pak do týdeníku Tvorba a později do časopisu Kulturní tvorba. V roce 1962 publikoval první prózu nazvanou Zeď. Od roku 1964 byl ve svobodném povolání. V roce 1968 se k redigování novin vrátil, když vedl kulturní dvouměsíčník Orientace. Ten byl však v roce 1970 zrušen jako "osmašedesátnický" projekt a Putík se stal politicky nepohodlným. Až do konce 80. let nesměl publikovat. Psal poté anonymní anotace do časopisů o výpočetní technice, ...

Více od autora