Josef Pekař
Svatý Václav : [psáno pro Sborník Svatováclavský]

1929 | Nakladatelství nákladem vlastním

Studie vydaná k výročí smrti Svatého Václava od předního českého historika přelomu 19. a 20. století. Studie vydaná k výročí smrti Svatého Václava od předního českého historika přelomu 19. a 20. století.

Vyberte kus

Stav

Mírně opotřebená

knižní blok volně, kompletní

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý	Skladem na prodejně	~~149 Kč~~ 139 Kč
	Stav Mírně opotřebená knižní blok volně, kompletní	Skladem pro e-shop	89 Kč

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, knižní blok volně, kompletní
Vazba:	volná brož s obálkou
Počet stran:	44
Jazyk:	česky
Edice:	Český časopis historický
Vydání:	2. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 3. 2026 9:53
Číslo položky:	1654467

O autorovi

Josef Pekař

Josef Pekař byl přední český historik přelomu 19. a 20. století, žák Jaroslava Golla, profesor a rektor Univerzity Karlovy. Spolu s Josefem Šustou byl stěžejním českým představitelem historické vědy první poloviny 20. století. Pocházel ze selského statku v Malém Rohozci. Manželé Josef a Františka Pekařovi měli ještě dalších sedm dětí, které však zemřely v mladém věku na tuberkulózu. Té podlehla i matka. Dětství trávil v Daliměřicích, které se staly součástí Turnova. Oblast Českého ráje byla bohatou inspirací pro výběr témat mnohých jeho děl. Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi, které dnes nese jeho jméno, studoval historii v Praze a už roku 1890 článkem v Masarykově Athenaeu dokázal, že název Hrubá Skála se vyskytuje až v 17. století a Rukopis královédvorský je tudíž padělek. Roku 1893 promoval prací Kandidatury krále Přemysla Otakara II. na německý trůn, kde ukázal, že se Přemysl Otakar II. o císařský trůn ucházel sám, a to až v letech 1272–1273. Dva semestry strávil v Erlangenu a v Berlíně, pak učil na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Praze v Truhlářské. Brzy po roce 1895 se stal autorem Českého časopisu historického , který později po třicet let redigoval. Habilitoval se roku 1897 prací Dějiny Valdštejnského spiknutí , kde Valdštejna ukázal jako váhavého, nicméně zrádce. Téhož roku ostře odmítl protičeský článek německého historika Theodora Mommsena a doložil význam české kultury pro Evropu; jeho odpověď pak ještě několikrát vyšla a byla přeložena do řady jazyků. K jubileu Františka Palackého 1898 napsal přehled české historiografie ve druhé polovině 19. století a řadu článků do Ottova slovníku naučného . Roku 1901 byl jmenován profesorem a ve dvou článcích kritizoval představy o slovanské „zádruze“. V práci Nejstarší kronika česká se pokusil dokázat, že svatováclavs...

Více od autora