Aleksandr Stepanovič Grin
Střelec ze Zurbaganu

1974 | Nakladatelství Melantrich

Šestnáct povídek, napsaných v letech 1910-1914 a sestavených autorem v soubor, nevytváří sice cyklus, ale jsou spojeny autorovou imaginací, ironií, lyričností, smyslem pro mystifikaci a černý humor. Příběhy, vycházející z tradice fantastické povídky, odhalují lidské nitro, vyprávějí o lidské hlouposti a o lidském chytr…áctví a zmaru. Šestnáct povídek, napsaných v letech 1910-1914 a sestavených autorem v soubor, nevytváří sice cyklus, ale jsou spojeny autorovou imaginací, ironií, lyričností, smyslem pro mystifikaci a černý humor. P…říběhy, vycházející z tradice fantastické povídky, odhalují lidské nitro, vyprávějí o lidské hlouposti a o lidském chytráctví a zmaru.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

potrhaná obálka

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý potrhaná obálka	Skladem pro e-shop	45 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~45 Kč~~ 35 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Poznámka:	podpis na první straně
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	148
Jazyk:	česky
Překladatel:	Zdeňka Psůtková
Edice:	20. svazek ed. 20. svazek ed. Panoráma
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 12. 2023 9:18
Číslo položky:	721385

O autorovi

Aleksandr Stepanovič Grin

Alexandr Grin byl ruský autor romantických fantaskních románů a novel s dobrodružnou tématikou. Od roku 1912 žil v Petrohradu a zde za deset let napsal mimo jiné tyto povídky: Modré kaskády Telluri, Xenie Turpanová, Ostrov Reno, Úžina mořských bouří, Kapitán Duke, Provaz, Koráby v Lisse. Narodil se 23. srpna 1880 ve Slobodskom. Ve svém neradostném mládí vykonával všecka možná povolání od plavčíka až po zlatokopa. Nakonec se stal revolucionářem z povolání a za tuto činnost byl carskými úřady několikrát odsouzen do vězení a vyhnanství. Psát začal ve vězení a kolem roku 1910 i uveřejňovat nejdřív krátké prózy. Ve své vlasti byl a je dosud velmi oblíbeným autorem pro své divukrásné fantazie, z nichž ho nejvíce proslavily novela Nachové plachty a romány Běžící po vlnách a Cesta nikam. Za ruské občanské války vstoupil roku 1919 do Rudé armády, onemocněl tyfem, pro invaliditu byl demobilizován a následně upadl do velké bídy. Jeho život byl poznamenán ustavičnou chudobou, nemocí a samotářstvím. Přežil jen díky Maximu Gorkému, protože na základě jeho iniciativy mohl žít několik let v petrohradském Domě umění. Zbytek života prožil na jihu na Krymu .

Více od autora