Karel Toman
Stoletý kalendář : verše pomíchané

1926 | Nakladatelství František Borový

Poslední sbírka Karla Tomana. Znění tohoto textu vychází z díla Stoletý kalendář tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Český spisovatel v roce 1997 . Poslední sbírka Karla Tomana. Znění tohoto textu vychází z díla Stoletý kalendář tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Český spisovatel v roce 1997 .

Vyberte kus s kódem POETLE: 55 Kč

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý převazba	Skladem pro e-shop	~~99 Kč~~ 79 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	69 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	volná brož
Počet stran:	59 , 2 listy
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Antonín Chlebeček
Edice:	20. svazek ed. 20. svazek ed. Zlatokvět
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 5. 2025 12:7
Číslo položky:	1227621

O autorovi

Karel Toman

Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek , byl český básník, novinář a překladatel z francouzštiny, představitel tzv. generace anarchistických buřičů. Studoval na gymnáziu ve Slaném, od tercie navštěvoval arcibiskupský konvikt v Příbrami, kde roku 1896 odmaturoval. Ve stejném roce odešel do Prahy a začal studovat práva na Karlově univerzitě. Studium nedokončil, postupně zastával několik úřednických míst. V Praze se seznámil s ostatními anarchistickými buřiči sdruženými kolem časopisu Nový kult. Postupně uskutečnil několik cest po Evropě, v rámci kterých navštívil Německo, Nizozemsko, Anglii a Francii. Ze svých cest psal reportáže do českých anarchistických časopisů, v časopisech Niva, Lumír a Lípa publikoval své překlady a literární kritiky. V roce 1911 získal místo kopisty v Zemském archivu, které zastával až do roku 1917. Během první světové války pracoval jako redaktor Národních listů, po válce zastával místo v knihovně Národního shromáždění a spolupracoval s Lidovými novinami. Roku 1925 odešel kvůli srdečnímu onemocnění do penze. Zemřel 12. června 1946 v Praze. Toman byl lyrický básník, který patřil k demokratickému proudu české literatury; nejčastěji bývá řazen do tzv. generace anarchistických buřičů. Tvorba shrnuje zkušenosti z tehdejšího společenského dění, soustředí se především na sociální hnutí, první světovou válku, revoluce. Byl básníkem zkratkovitého slohu: bezprostřední prožitek stylizovaný tímto způsobem soustřeďuje v sobě rozpornou složitost života. Přitom i v melodických, písňově komponovaných verších má každé jednotlivé slovo značnou významovou samostatnost, stojí s okolními ve vztahu významového napětí. Tak Tomanovo dílo spojuje emocionalitu a přístupnost s významovým bohatstvím a dynamikou moderní lyriky. „Kdo ticho miluješ a samotu a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí nasloucháš rytmu života, zde někdy neslyšíš hlas hlubin? Zní z dálky karneval vražd, krve, umír...

Více od autora