Knihy
Poezie
Česká poezie
Jan Noha
Šťastná řeka

Jan Noha
Šťastná řeka

1956 | Nakladatelství Mladá fronta

Verše lásky a života.Nová sbírka básní, v nichž autor vyjadřuje své hluboké úvahy a myšlenky o lidských citech. Vzrušené pocity krásy a dokonalého štěstí v lásce ať synovské, otcovské a v lásce k ženě, přetavuje básník do představ života-lásky jako "šťastné řeky". Verše lásky a života.Nová sbírka básní, v nichž autor vyjadřuje své hluboké úvahy a myšlenky o lidských citech. Vzrušené pocity krásy a dokonalého štěstí v lásce ať synovské, otcovské a v lásce k ženě…, přetavuje básník do představ života-lásky jako "šťastné řeky".

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Ohnuté rohy

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý Ohnuté rohy	Skladem pro e-shop	~~59 Kč~~ 39 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	35 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý, ohnuté rohy
Poznámka:	obálka Jiří Krásl
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	74
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Jiří Krásl
Edice:	9. svazek ed. 9. svazek ed. Setba
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 12. 2024 12:49
Číslo položky:	1087992

O autorovi

Jan Noha

Jan Noha byl český římskokatolický duchovní. Jan Noha se narodil v roce 1894 v Třebíči, vystudoval gymnázium v Třebíči a nastoupil na biskupský alumnát v Brně, kde vystudoval bohoslovectví. Následně byl v červenci roku 1917 vysvěcen na kněze. Už 1. srpna téhož roku byl jmenován kooperátorem ve farnosti u sv. Martina v Třebíči, kde působil až do roku 1921. Mezi lety 1921 a 1922 vyučoval náboženství na dívčí škole v Třebíči a následně i v Brtnici a od roku 1922 pak působil jako kaplan v Mohelně v roce 1936 se stal farářem v téže farnosti, působil také jako učitel náboženství v Mohelnu, Senoradech a Lhánicích. Během druhé světové války byly v kostele Všech Svatých v Mohelně rekvírovány zvony, za přímluvy Jana Nohy byl ponechán zvon z roku 1612. V roce 1946 inicioval opravu kostela a v roce 1951 nechal opravit i střechu kostela. V Mohelně také daroval peníze na stavbu místního kina. V roce 1928 kandidoval do obecní rady a roku 1929 byl zvolen do školní rady. Od 1. února 1949 působil také jako děkan náměšťského děkanství a o rok později byl jmenován konzervátorem Mohelenské hadcové stepi, posléze si rozdělili starání o step s malířem Svatoplukem Bobešem. V roce 1961 pak byl jmenován moravskobudějovickým arciknězem. V roce 1973 odešel z funkce děkana a o rok později pak rezignoval i na funkci mohelenského faráře. Přestěhoval se do Třebíče a následně do domova pro kněze v Moravci, kde v roce 1982 zemřel.

Více od autora