Stanislav Kostka Neumann
Srdcová dáma

1965 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Vysvětlujícím a láskyplným doslovem J. Seiferta doprovázený sličný svazeček milostné lyriky básníka a revolucionáře, jedna ze tří sbírek, které on sám později zařadil do trilogie Láska .
Kolibří vydání vázané v kůži. Vysvětlujícím a láskyplným doslovem J. Seiferta doprovázený sličný svazeček milostné lyriky básníka a revolucionáře, jedna ze tří sbírek, které on sám později zařadil do trilogie Láska .
Kolibří vy…dání vázané v kůži.

Vyberte kus s kódem LETO26: 34 Kč

Stav

Dobrý

celokožená

Skladem pro e-shop Odešleme do 16. 7. 2026

Další varianty

Stav Dobrý celokožená	Skladem pro e-shop Odešleme do 16. 7. 2026	LETO26: 34 Kč
Stav Velmi dobrý celokožená	Skladem pro e-shop Odešleme do 16. 7. 2026
Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 16. 7. 2026
Stav Dobrý až velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 16. 7. 2026
Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 16. 7. 2026	LETO26: 34 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Poznámka:	Kolibřík - kolibří vydání
Vazba:	pevná, celokožená
Počet stran:	95 s. : il
Jazyk:	česky
Překladatel:	Josef Šíma
Vydání:	1. vyd. v SNKLU
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 7. 2024 13:27
Číslo položky:	921286

O autorovi

Stanislav Kostka Neumann

Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar , byl český novinář a básník, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny. V listopadu 1945 byl jmenován národním umělcem. Narodil se v Praze 5. června 1875. Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová , byla dcera prostého obuvníka. Advokát Neumann ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Jeho manželky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější advokátovy sestry. V jejich olšanské vile č. 45 na Žižkově , kterou po smrti jedné z tet básník nakonec zdědil, prožil třicet let . V roce 1887 začal studovat na gymnasiu v Žitné ulici. Sám na to vzpomínal takto: „Škola od počátku až do konce byla mi mučírnou a já jí nebyl nikdy ke cti. Na obecné byl jsem z těch, kteří klečí na podiu a dostávají vařečkou do nastavené dlaně; na gymnasiu byly to karcery.“ V roce 1892 propadl z řečtiny a latiny. Protože si nechtěl reparátem kazit prázdniny, přestoupil na obchodní akademii v Resslově ulici. Ani tu však nedokončil a už po roce ji opustil. Za pomoci otcových přátel ze staročeské strany pak dostal místo lokálkáře v deníku Hlas národa. Živý zájem o literaturu projevoval již na gymnáziu. V kvintě vydával spolu s několika přáteli studentský časopis Vlast, v sextě redigoval obdobný časopis Slavia. V těchto hektografovaných časopisech publikoval své první básně i povídky. Jeho sympatie patřily od studentských dob pokrokovému hnutí, aktivně se účastnil politického života mezi ra...

Více od autora