Knihy
Geografie, cestopisy a místopis
Pragensie
Antonín Podlaha
Soupis památek historických a uměleckých v Král...

Antonín Podlaha: Soupis památek historických a uměleckých v Království českém od pravěku do polovice XIX. století

Antonín Podlaha, Karel Chytil, Karel Vrba
Soupis památek historických a uměleckých v Království českém od pravěku do polovice XIX. století : Král. hlavní město Praha: Hradčany, Korunovační klenoty Království českého - III.

1912 | Nakladatelství Archaeologická kommisse při Čes. akad. císaře Fr. Josefa

Historie a popis českých korunních insignií - koruny s vloženou čepičkou, žezla, říšského jablka a korunovačního roucha .Vznik, používání a způsob ukládání korunovačních klenotů. Soupis starších inventárních popisů klenotů. Seznam dosavadních zobrazení klenotů. V přílohách popisy z r. 1791 a 1836. 27 vyobrazení v textu…, 7 obr. příloh. Soupis literatury. Historie a popis českých korunních insignií - koruny s vloženou čepičkou, žezla, říšského jablka a korunovačního roucha .Vznik, používání a způsob ukládání korunovačních klenotů. Soupis starších inven…tárních popisů klenotů. Seznam dosavadních zobrazení klenotů. V přílohách popisy z r. 1791 a 1836. 27 vyobrazení v textu, 7 obr. příloh. Soupis literatury.

Stav

Velmi dobrý

razítko

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý, razítko
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	88
Jazyk:	česky
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 2. 2025 11:14
Číslo položky:	1135277

O autorech

Antonín Podlaha

Antonín Podlaha byl český římskokatolický kněz, teolog, archeolog, historik umění a docent Univerzity Karlovy. V letech 1919–1930 byl generálním vikářem pražské arcidiecéze a od roku 1920 pomocným biskupem pražským a titulárním biskupem z Pafu. Podle tabulky, která je umístěna před jeho hrobem v katedrále sv. Víta, zemřel „v pověsti svatosti“. Pocházel z významné pražské středostavovské rodiny Antonína Podlahy a jeho ženy Aloisie, rozené Černické . Narodil se jako druhý potomek ze tří sourozenců. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze studoval na Karlově univerzitě nejprve v roce 1883-84 práva, pak přešel na teologii. V roce 1888 byl vysvěcen na kněze a nastoupil na dva roky jako kaplan do Rokycan, pokračoval pět měsíců v Kojetíně, odkud odešel do Prahy, kde první rok dělal kaplana u sv. Haštala. Od roku 1891 se stal adjunktem na Teologické fakultě Univerzity Karlovy, dále tam působil v alumnátu, a pak dlouhá léta přednášel. 8. listopadu 1894 získal doktorát teologie. Roku 1895 vyučoval náboženství na novoměstském gymnasiu, odkud byl povolán na Strakovu akademii pro zchudlé šlechtice jako prefekt a spirituál. Od roku 1899 učil na malostranském reálném gymnasiu. V arcibiskupském semináři dále přednášel biblistiku , od 1. ledna 1906 byl mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Řadu l...

Více od autora

Karel Chytil

Karel Chytil byl český historik umění – první významný český představitel pozitivismu v kunsthistorii, muzejník a pedagog. Karel Chytil po gymnáziu v letech 1875–1878 studoval nejprve dějepis a zeměpis na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde jeho učiteli byli Václav Vladivoj Tomek, Josef Kalousek, Jaroslav Goll a Otakar Hostinský. Po studijním pobytu ve Vídni , kde navštěvoval přednášky Moritze Thausinga z dějin umění v „Ústavu pro rakouský dějezpyt“, se definitivně rozhodl pro vědeckou dráhu v kunsthistorii. Do prvního zaměstnání po studiích nastoupil jako suplent dějepisu a zeměpisu na české reálce. Dne 19. listopadu 1880 se v Chrudimi oženil s Kateřinou Duškovou , s níž měl čtyři děti ; téhož roku se usadil v Praze na Novém Městě . Roku 1882 byl v Praze promován na doktora filosofie. Obchodní a živnostenská komora jej roku 1885 vybrala aby založil a vedl Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Dne 4. července 1885 byl jmenován prvním kustodem a 16. prosince 1895 prvním ředitelem. Chytil toto muzeum vybudoval na podkladě evropských zkušeností, včetně tehdy největší umělecké knihovny o 10 000 svazcích, kreslírny a sbírky modelů pro výtvarné řemeslníky. Muzeum řídil jako ústřední uměleckohistorickou instituci až do 1. února 1911. V letech 1887–1903 byl korespondentem Centrální komise pro ochranu památek ve Vídni . Od roku 1895 vedl zpracování uměleckého místopisu Čech v Archeologické komisi Akademie věd. V letech 1888–1896 byl profesorem dějin umění na AVU v Praze. Roku 1897 se habilitoval na Karlově univerzitě, roku 1904 byl jmenován mimořádným profesorem dějin umění a od roku 1911 řádným profesorem a vedoucím Ústavu pro dějiny umění na České universitě v Praze, kde působil až do svého pensionování roku 1927. Katedru proměnil v moderní Ústav dějin umění. Kromě toho byl docentem Českého vysokého učení technického v Praze. Roku 1913 z...

Více od autora