Henri Bergson
Smích

1993 | Nakladatelství Naše vojsko

Proslulá Bergsonova esej Smích se zamýšlí nad otázkou zdroje a smyslu smíchu. Odpověď zní, že plní závažnou společenskou roli. Kriticky totiž reaguje na vše komické, tj. na to, co vyjadřuje strnulé, mechanické stránky lidského myšlení a chování. Autor se zde projevuje nejen jako dobrý znalec literatury, ale též jako mi…strný a vtipný pozorovatel každodenního života.

Obřadná stránka společenského života v sobě nese latentní komično, které čeká jen na příležitost, aby se projevilo navenek. Lze říci, že obřady jsou pro společenské těleso tím, čím je převlek pro jednotlivce: musíme je brát vážné, nebof se ztotožňuji s vážným předmětem, k němuž se upínají; jakmile je však naše představivost od něho izoluje, svoji vážnost ztrácejí... Stačí jen zapomenout na vážný předmět slavnostního aktu nebo obřadu a jeho účastníci, kteří se v něm pohybují, budou působit dojmem loutek. Jejich pohyblivost je řízena nehybností formule, je to automatismus. Dokonalým automatismem je však i úředník pracující jako jednoduchý stroj či nevědomost úředního příkazu, který se aplikuje s nelítostnou osudovostí a považuje se za zákon přírody. Před několika lety ztroskotal blízko Dieppe parník pro přepravu osob a pošty. Několik cestujících se s obtížemi zachránilo na člunu. Celníci, kteří jim statečně přispěchali na pomoc, se nejdříve ptali, „jestli mají něco k proclení". Něco analogického, ačkoli subtilnějšího, je ve slovech poslance, jenž den po zločinu, spáchaném ve vlaku, interpeloval na ministra takto: „Jakmile vrah usmrtil svou oběť, vyskočil z vlaku zřejmé proti směru jízdy, což je v rozporu s úředními předpisy." Proslulá Bergsonova esej Smích se zamýšlí nad otázkou zdroje a smyslu smíchu. Odpověď zní, že plní závažnou společenskou roli. Kriticky totiž reaguje na vše komické, tj. na to, co vyjadřuje strnulé, m…echanické stránky lidského myšlení a chování. Autor se zde projevuje nejen jako dobrý znalec literatury, ale též jako mistrný a vtipný pozorovatel každodenního života.

Obřadná stránka společenského života v sobě nese latentní komično, které čeká jen na příležitost, aby se projevilo navenek. Lze říci, že obřady jsou pro společenské těleso tím, čím je převlek pro jednotlivce: musíme je brát vážné, nebof se ztotožňuji s vážným předmětem, k němuž se upínají; jakmile je však naše představivost od něho izoluje, svoji vážnost ztrácejí... Stačí jen zapomenout na vážný předmět slavnostního aktu nebo obřadu a jeho účastníci, kteří se v něm pohybují, budou působit dojmem loutek. Jejich pohyblivost je řízena nehybností formule, je to automatismus. Dokonalým automatismem je však i úředník pracující jako jednoduchý stroj či nevědomost úředního příkazu, který se aplikuje s nelítostnou osudovostí a považuje se za zákon přírody. Před několika lety ztroskotal blízko Dieppe parník pro přepravu osob a pošty. Několik cestujících se s obtížemi zachránilo na člunu. Celníci, kteří jim statečně přispěchali na pomoc, se nejdříve ptali, „jestli mají něco k proclení". Něco analogického, ačkoli subtilnějšího, je ve slovech poslance, jenž den po zločinu, spáchaném ve vlaku, interpeloval na ministra takto: „Jakmile vrah usmrtil svou oběť, vyskočil z vlaku zřejmé proti směru jízdy, což je v rozporu s úředními předpisy."

Stav

Dobrý

politá, stránky s fleky, V textu podtrháno tužkou, V textu podtrháno propiskou

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, politá, stránky s fleky, V textu podtrháno tužkou, V textu podtrháno propiskou
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	91
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020604049
ISBN:	9788020604040
Vydání:	Vydání 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 7. 2025 10:24
Číslo položky:	1311956

O autorovi

Henri Bergson

Henri Bergson byl francouzský filosof, jeden z nejvýznamnějších filosofů přelomu 19. a 20. století, představitel filosofie života vystupující proti tradici racionalistické a osvícenské filosofie, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1927. Bergson pocházel z rodiny židovského hudebníka polského původu a Angličanky. Byl tradičně židovsky vychován, ale zejména pod vlivem Darwinovým se se svou vírou rozešel. Po studiích matematiky a filosofie působil jako učitel na středních školách , od roku 1898 přednášel na École normale supérieure a od roku 1900 na Collège de France. Zabýval se antickou filosofií, zejména Lucretiem a předsokratiky, později přednášel o novověké filosofii. Roku 1914 se stal členem Francouzské akademie. V mládí pobýval a přednášel v Anglii i v USA, blízce se spřátelil s W. Jamesem a jeho prostřednictvím významně ovlivnil americkou filosofii. Intenzivně se zabýval anglickou filosofií a studoval také biologii. Jeho vlastní filosofie staví proti analytickému racionalismu intuici jako předpoklad pro poznání světa a lidské existence. Stal se tak odpůrcem mechanistického výkladu života a kritikem metody exaktních věd a kritizoval i Darwinovu evoluční teorii. Zabýval se rovněž otázkami lidského vědomí a vztahu lidské mysli k tělu. Bergson chápal skutečnost jako jednotu života, dynamickou a neustále se vyvíjející, neboť je nesena životním elánem, který se stále snaží překonávat vzdorující sílu hmoty. Vývoj pojímal jako vznikání nového, které se rodí z tohoto zápasu života s hmotou a překonává sklon k setrvačnosti. Metodou filosofie je intuice , nikoli analýza. Významná je jeho teorie času jako trvání a paměti, velkou pozornost vyvolal svou teorií svobody, morálky a náboženství. Ve svých filosofických a esejistických dílech osvědčil Bergson originální stylistické umění s bohatstvím metafory, obrazu a analogie. ...

Více od autora