Marie Majerová
Siréna

1951 | Nakladatelství Družstevní práce

Román národní umělkyně Marie Majerové, vyšlý po prvé před 16 lety zpodobňuje, jak zapadlé venkovské Kladensko se stává objevem uhlí a budováním moderních železářských pecí průmyslovým centrem. Vpád průmyslové výroby neproměňuje pouze tvářnost zasněného kraje lesů, ale i ráz a rozvrstvení obyvatel: z chalupníčků, podru…hů, drvoštěpů jsou námezdní dělníci, poddanství vůči vrchnosti je vystřídáno rostoucím třídním uvědoměním, procitajícím pocitem solidarity, odporem proti bezpráví. Jak tento proces probíhá, to autorka vývojově ztypisovala na osudech čtyř generací rodiny Hudců. Jejich praotec, původně uhlíř a hutník, přišel na Kladno v jeho průmyslových počátcích, doufaje, že tam bude moci uplatnit své nadání vynálezce; ale přesvědčí se, že kapitalistickému režimu je technický pokrok pouze věcí zisku. Jeho syn, zvaný Pepek-frajer, je lehkomyslný nejen po matce, ale i z ovzduší průmyslové konjunktury, která ukolébávala dělníky, zatím co podnikatelé utužovali svou moc nad nimi. Teprve třetí Hudec zplna okouší dělnické bídy: v jeho postavě autorka ztělesnila úděl dělníka v kapitalistickém otroctví, trpícího nezaměstnaností, ale podílejícího se již živě na organisačních počátcích dělnického hnutí, dělnických stávkách a bojích. Čtvrtá generace Hudců za 1. světové války, kdy se román uzavírá, teprve nastupuje ... Román národní umělkyně Marie Majerové, vyšlý po prvé před 16 lety zpodobňuje, jak zapadlé venkovské Kladensko se stává objevem uhlí a budováním moderních železářských pecí průmyslovým centrem. Vpád p…růmyslové výroby neproměňuje pouze tvářnost zasněného kraje lesů, ale i ráz a rozvrstvení obyvatel: z chalupníčků, podruhů, drvoštěpů jsou námezdní dělníci, poddanství vůči vrchnosti je vystřídáno rostoucím třídním uvědoměním, procitajícím pocitem solidarity, odporem proti bezpráví. Jak tento proces probíhá, to autorka vývojově ztypisovala na osudech čtyř generací rodiny Hudců. Jejich praotec, původně uhlíř a hutník, přišel na Kladno v jeho průmyslových počátcích, doufaje, že tam bude moci uplatnit své nadání vynálezce; ale přesvědčí se, že kapitalistickému režimu je technický pokrok pouze věcí zisku. Jeho syn, zvaný Pepek-frajer, je lehkomyslný nejen po matce, ale i z ovzduší průmyslové konjunktury, která ukolébávala dělníky, zatím co podnikatelé utužovali svou moc nad nimi. Teprve třetí Hudec zplna okouší dělnické bídy: v jeho postavě autorka ztělesnila úděl dělníka v kapitalistickém otroctví, trpícího nezaměstnaností, ale podílejícího se již živě na organisačních počátcích dělnického hnutí, dělnických stávkách a bojích. Čtvrtá generace Hudců za 1. světové války, kdy se román uzavírá, teprve nastupuje ...

Stav

Dobrý

bez obálky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Poznámka:	obálka Jan Jiskra
Vazba:	pevná
Počet stran:	381; 427, [2]
Jazyk:	česky
Edice:	272. svazek ed. 272. svazek ed. Živé knihy
Vydání:	10., ve Svobodě 1. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 9. 2022 14:50
Číslo položky:	393678

O autorovi

Marie Majerová

Marie Majerová, vlastním jménem Marie Bartošová, byla česká prozaička, komunistická novinářka, překladatelka a národní umělkyně . Její rodiče byli František Bartoš, řezník v Úvalech a Barbora Bartošová-Jarošová. Narodila se v domě čp. 18 . Měla mladšího bratra Josefa, který však zemřel v sedmi měsících na zápal plic. Otec se oběsil v lese roku 1886, když byly Marii čtyři roky. Po jeho smrti se matka s dcerou přestěhovala do Prahy, kde našla pomocí svého švagra práci jako šička potahů na čalouněný nábytek. V roce 1890 se provdala za vysloužilého poddůstojníka Aloise Majera, jeho příjmení Marie převzala zpočátku jako pseudonym a od roku 1921 je používala jako oficiální občanské příjmení. Matka si zařídila malý uzenářský krámek. V roce 1894 otčím získal práci v kladenských ocelárnách a rodina se přestěhovala do nedalekého Újezda, později se usadili v Kročehlavech. Narodily se jim další dvě dcery. Otčím střídal zaměstnání, byl odborovým funkcionářem a Marii přivedl mezi socialistickou mládež. Mládí prožila na Kladně v domě čp. 207 , kde také absolvovala měšťanku. Marie chtěla být učitelkou a matka ji v roce 1896 zapsala do německé klášterní školy v Horažďovicích, aby se zdokonalila v němčině. Nedostatek peněz jí zabránil pokračovat ve studiu a v roce 1898 musela jít sloužit k bohatým příbuzným do Budapešti. Po roce služby se vrátila k rodičům a krátkou dobu působila jako písařka v Praze. Zapojila se aktivně do dělnických akcí a schůzí, byla členkou divadelního ochotnického souboru, navštěvovala Dělnickou akademii a večerní obchodní školu. Byla pracovitá a ambiciózní, hodně četla. Od roku 1899 bydlela v Praze, kde se stýkala s mladými pokrokovými intelektuály z okruhu kolem S. K. Neumanna. Na stránkách sociálnědemokratického tisku jí začaly vycházet první povídky. Měla milostný poměr s básníkem Franti...

Více od autora