Stanislav Kostka Neumann
Rudé zpěvy : pro školy všeobecně vzdělávací, odborné a pedagogické

1957 | Státní pedagogické nakladatelství

První část knihy zahrnuje verše z let 1919-1923, poznamenané významnými událostmi z konce první světové války, zejména Velkou říjnovou revolucí. Básník se tu přihlašuje k dělnickým zástupům jako k jedinému zdroji obrodných sil lidstva a hněvivě proklíná starý společenský řád. Cyklus z let 1945-1947 dokresluje tvář velk…ého soctalistického humanisty, hrdého bojovníka proti imperialismu. První část knihy zahrnuje verše z let 1919-1923, poznamenané významnými událostmi z konce první světové války, zejména Velkou říjnovou revolucí. Básník se tu přihlašuje k dělnickým zástupům jako k jed…inému zdroji obrodných sil lidstva a hněvivě proklíná starý společenský řád. Cyklus z let 1945-1947 dokresluje tvář velkého soctalistického humanisty, hrdého bojovníka proti imperialismu.

s kódem POETLE: 55 Kč

Stav

Dobrý

zašlá obálka, zašlé stránky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, zašlá obálka, zašlé stránky
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	117
Jazyk:	česky
Edice:	Mimočítanková četba
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	21. 6. 2025 11:55
Číslo položky:	1275175

O autorovi

Stanislav Kostka Neumann

Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar , byl český novinář a básník, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny. V listopadu 1945 byl jmenován národním umělcem. Narodil se v Praze 5. června 1875. Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová , byla dcera prostého obuvníka. Advokát Neumann ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Jeho manželky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější advokátovy sestry. V jejich olšanské vile č. 45 na Žižkově , kterou po smrti jedné z tet básník nakonec zdědil, prožil třicet let . V roce 1887 začal studovat na gymnasiu v Žitné ulici. Sám na to vzpomínal takto: „Škola od počátku až do konce byla mi mučírnou a já jí nebyl nikdy ke cti. Na obecné byl jsem z těch, kteří klečí na podiu a dostávají vařečkou do nastavené dlaně; na gymnasiu byly to karcery.“ V roce 1892 propadl z řečtiny a latiny. Protože si nechtěl reparátem kazit prázdniny, přestoupil na obchodní akademii v Resslově ulici. Ani tu však nedokončil a už po roce ji opustil. Za pomoci otcových přátel ze staročeské strany pak dostal místo lokálkáře v deníku Hlas národa. Živý zájem o literaturu projevoval již na gymnáziu. V kvintě vydával spolu s několika přáteli studentský časopis Vlast, v sextě redigoval obdobný časopis Slavia. V těchto hektografovaných časopisech publikoval své první básně i povídky. Jeho sympatie patřily od studentských dob pokrokovému hnutí, aktivně se účastnil politického života mezi ra...

Více od autora