Émile Zola
Rozvrat

1988 | Nakladatelství Naše vojsko

Román z roku 1892. Předposlední svazek ságy rodu Rougon-Macquartů. Tento rod uzavřela porážka Francie v prusko-francouzské válce.
Dílo nemá pevnou dějovou linii a svou kompozicí je blízké modernímu dokumentárnímu románu nebo válečné kronice: kromě autentických historických postav provádí čtenáře válečnými poli a ud…álostmi v Paříži fiktivní postavy Román z roku 1892. Předposlední svazek ságy rodu Rougon-Macquartů. Tento rod uzavřela porážka Francie v prusko-francouzské válce.
Dílo nemá pevnou dějovou linii a svou kompozicí je blízké modernímu… dokumentárnímu románu nebo válečné kronice: kromě autentických historických postav provádí čtenáře válečnými poli a událostmi v Paříži fiktivní postavy

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (2. 6. 2026)

Další varianty

Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (2. 6. 2026)	79 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (2. 6. 2026)	69 Kč
Stav Velmi dobrý lehké oděrky	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (2. 6. 2026)	79 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (2. 6. 2026)	69 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	398
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Milan Erazim
Překladatel:	Alena Poková
Edice:	64. svazek ed. 64. svazek ed. Světový válečný román, 19. svazek ed. 19. svazek ed. Rougon-Macquartové
Vydání:	Vydání 3., v Našem vojsku 2., v tomto překladu 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	15. 5. 2026 9:15
Číslo položky:	1745680

O autorovi

Émile Zola

Émile Zola byl francouzský spisovatel, představitel naturalismu. Émile Zola se narodil v Paříži roku 1840. Jeho otec, François Zola , byl italský inženýr, narozen v Benátkách roku 1795. Jeho matka, Émilie Aubert, byla Francouzka. Když Émilovi byly 3 roky, s rodinou se přestěhovali do jižní Francie, zde Zolův otec začal pracovat na stavbě zavodňovacího kanálu, který měl svést říční vodu k městečku Aix-en-Provence. Otec o čtyři roky později, roku 1847, náhle zemřel. V roce 1858 se Zola přestěhoval zpět do Paříže, kde se znovu setkal se svým kamarádem z dětství, Paulem Cézannem. Po neúspěšném studiu odešel pracovat do nakladatelství Hachette, kde okolo sebe soustředil skupinu mladých romanopisců – tzv. médanská skupina. Svými pokrokovými názory měl velkou zásluhu na liberalizaci politického života ve Francii. Významně se angažoval zejména v Dreyfusově aféře, kdy otevřeným dopisem prezidentu republiky pod názvem J'accuse hájil nevinu kapitána Alfreda Dreyfuse, neprávem odsouzeného za špionáž. Zemřel údajně nešťastnou náhodou na otravu oxidem uhelnatým poté, co se mu ucpal komín u kamen . Byl pohřben na pařížském hřbitově Montmartre. Katolická církev zařadila veškeré spisy Émila Zoly na Index zakázaných knih. Zpočátku psal Zola kratší prózy, ještě ovlivněné romantismem, a po šest měsíců řídil literární kroniku Evénement. Zde v ostrých kritikách napadal řadu významných postav tehdejšího literárního světa. Za první „naturalistický“ román označil Zola již Paní Bovaryovou a za román zásadního významu pak Germinii Lacerteuxovou bratří Goncourtů. Po třech neúspěšných pokusech se Zola prosadil až roku 1867 románem Románový cyklus se zaměřením proti církvi: Povídkové soubory: Cyklus „Evangelia“: tato díla ovlivněna idejemi utopického socialismu Zola je také autorem sborníků kritických statí o divadle a literatuře: Rougon-Macquartů ...

Více od autora