Jiří Menzel
Rozmarná léta

2013 | SLOVART, s.r.o. NAKLADATELSTVí

Ve vzpomínkovém vyprávění Jiří Menzel popisuje své dětství a formující kulturní zázemí pražské měšťanské rodiny; studium na FAMU a okolnosti svého rozhodnutí pro film navzdory tomu, že jeho původní láskou bylo divadlo; realizaci svých nejslavnějších snímků, jako byly Ostře sledované vlaky a Rozmarné léto v době filmové… „nové vlny“. Za první z nich získal Jiří Menzel Oscara a stal se jedním z „mužů roku 1968“, a proto je popis následujícího období, dusných sedmdesátých let, bizarním příběhem o boji proti tuposti a neschopnosti nadřízených a stranicko-úřednického aparátu, o handlech a kompromisech. Memoáry jsou dovedeny do roku 1988, na práh obnovení svobody v Československu. Díky propojení autorova osobního a profesního života s historicko-společenskou realitou dostává čtenář do ruky také část historie české společnosti v poválečném období. Osobněji laděné vzpomínky jsou obsahem monografických podkapitol, v nichž vzpomíná na učitele , kameramany, herce, filmové kritiky, postavy „filmové diplomacie“. Nejde tu o příslovečné veselé příhody z natáčení; Jiří Menzel poskytuje zejména vhled do geneze a utváření své tvůrčí metody, svých názorů na film a přesvědčení o tom, jak se má dělat. Jako červená nit se pak celým textem táhne jednoduchá maxima: Chci dělat filmy tak, aby se líbily lidem a aby na ně lidé rádi chodili. Ve vzpomínkovém vyprávění Jiří Menzel popisuje své dětství a formující kulturní zázemí pražské měšťanské rodiny; studium na FAMU a okolnosti svého rozhodnutí pro film navzdory tomu, že jeho původní lá…skou bylo divadlo; realizaci svých nejslavnějších snímků, jako byly Ostře sledované vlaky a Rozmarné léto v době filmové „nové vlny“. Za první z nich získal Jiří Menzel Oscara a stal se jedním z „mužů roku 1968“, a proto je popis následujícího období, dusných sedmdesátých let, bizarním příběhem o boji proti tuposti a neschopnosti nadřízených a stranicko-úřednického aparátu, o handlech a kompromisech. Memoáry jsou dovedeny do roku 1988, na práh obnovení svobody v Československu. Díky propojení autorova osobního a profesního života s historicko-společenskou realitou dostává čtenář do ruky také část historie české společnosti v poválečném období. Osobněji laděné vzpomínky jsou obsahem monografických podkapitol, v nichž vzpomíná na učitele , kameramany, herce, filmové kritiky, postavy „filmové diplomacie“. Nejde tu o příslovečné veselé příhody z natáčení; Jiří Menzel poskytuje zejména vhled do geneze a utváření své tvůrčí metody, svých názorů na film a přesvědčení o tom, jak se má dělat. Jako červená nit se pak celým textem táhne jednoduchá maxima: Chci dělat filmy tak, aby se líbily lidem a aby na ně lidé rádi chodili.

Vyberte kus

Stav

Nová

bez obálky

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 20. 3. 2026

	Stav Nová bez obálky	Skladem do týdne Odešleme nejpozději 20. 3. 2026	~~499 Kč~~ 449 Kč
	Stav Velmi dobrý PODPIS	Skladem pro e-shop	199 Kč

O knize

Stav:	Nová
Vazba:	Pevná
Počet stran:	421
Jazyk:	česky
ISBN10:	8073918161
ISBN:	9788073918163
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 1. 2026 18:11
Číslo položky:	1560695

O autorovi

Jiří Menzel

Jiří Menzel byl český režisér, herec a spisovatel. Narodil se v roce 1938 v Praze jako syn spisovatele a scenáristy Josefa Menzela. V roce 1962 ukončil studium režie u Otakara Vávry na FAMU v Praze. V šedesátých letech 20. století byl spoluzakladatelem filmové československé nové vlny. Jeho první celovečerní film Ostře sledované vlaky podle literární předlohy jeho oblíbeného autora – Bohumila Hrabala – z roku 1966 získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Další z jeho filmů Vesničko má středisková byl na Oscara nominován v roce 1985. Trezorový film Skřivánci na niti obdržel v roce 1990 cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, on sám pak roku 1996 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. V roce 1977 podepsal tzv. Antichartu, která odsuzovala prohlášení Charty 77. Později v rozhovoru uvedl, že komunistickému režimu tehdy sloužila většina Čechů a on se za svůj podpis nestydí, protože je to ostuda především těch, kteří ho k podpisu donutili. V letech 1977–1979 byl členem souboru Divadla Járy Cimrmana. Od sedmdesátých let se věnoval i divadelní režii . Jako divadelní režisér působil také v zahraničí, například v bulharské Sofii i v bývalé Jugoslávii. Spolupracoval zejména s pražskými divadly – Činoherní klub, Vinohradské divadlo. Vyučoval na pražské FAMU a byl zahraničním členem Americké filmové akademie. Je nositelem vysokého francouzského uměleckého titulu Řád umění a literatury . Stal se zakladatelem kabelové televize CS film. Koncem října 2004 se ve svých šestašedesáti letech oženil, během cesty po Asii si v Thajsku po pětileté známosti vzal o čtyřicet let mladší Olgu Kelymanovou . 11. prosince 2008 se jeho manželce narodila dcera Anna Karolína. Bulvární média přitom spekulovala, že jejím otcem n...

Více od autora