Knihy
Poezie
Česká poezie
Antonín Sova
Prodloužený úžas

Antonín Sova
Prodloužený úžas

1989 | Nakladatelství Odeon

Kniha je rozčleněna do čtyř oddílů podle autorových typických žánrových útvarů: je zde přírodní lyrika, meditativní poezie a písně, lyrické balady i básně, které jsou odrazem niternýchh pocitů a osobních zkušeností. Ty jsou zařazeny do závěrečného oddílu reliéfů a panoramat. Ke kompaktnímu dojmu z knihy přispívá i ilus…trační doprovod Stanislava Kolíbala. Kniha je rozčleněna do čtyř oddílů podle autorových typických žánrových útvarů: je zde přírodní lyrika, meditativní poezie a písně, lyrické balady i básně, které jsou odrazem niternýchh pocitů a osobn…ích zkušeností. Ty jsou zařazeny do závěrečného oddílu reliéfů a panoramat. Ke kompaktnímu dojmu z knihy přispívá i ilustrační doprovod Stanislava Kolíbala.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	49 Kč
Stav Dobrý až velmi dobrý	Skladem pro e-shop	49 Kč
Stav vybledlý hřbet	Skladem pro e-shop	~~59 Kč~~ 49 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	164
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020700552
ISBN:	9788020700551
Ilustrátor:	Stanislav Kolíbal
Edice:	612. svazek ed. 612. svazek ed. Klub čtenářů
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 6. 2025 11:13
Číslo položky:	1284244

O autorovi

Antonín Sova

Antonín Sova byl český básník a 1. ředitel Městské knihovny v Praze. Jeho otec Jan Sova byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce Josefě, rozené Skalické. Její smrt roku 1878 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech. Záznam o sňatku je zaznamenán v matriční knize v SOA Třeboň na této adrese https://digi.ceskearchivy.cz/6232/25/1846/1141/53/0 Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov a Valburga Turková. Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka Adolfa Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a Jaroslava Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba , která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný po...

Více od autora