Stanisław Przybyszewski
4 díla v 1 svazku : Pro štěstí + Z Tater + Na skalném Podhalí + Haličské obrázky

1908 | Nakladatelství nákladem J. Otty

Drama o třech dějstvích Drama o třech dějstvích

Obsažené svazky:

Haličské obrázky 1907 (XIX, 172)
Na skalném Podhalí 1908 (176 s.)
Pro štěstí, drama o třech dějstvích 1908 (71 s.)
Z Tater, (druhá část díla "Na Sklaném Podhalí"... 1908 (138 s.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

zkosený hřbet

Skladem pro e-shop

Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	59 Kč
Stav Opotřebená	Skladem pro e-shop	~~59 Kč~~ 49 Kč
Stav Dobrý zkosený hřbet	KOMPLET Skladem pro e-shop	499 Kč
Stav Dobrý	KOMPLET Skladem pro e-shop	199 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, zkosený hřbet
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	172 + 176 + 71 + 138
Jazyk:	česky , polsky
Překladatel:	Jar. V Burian, Adolf Černý, František Vondráček
Edice:	650, 625627, 646647, 648649. svazek ed. 650, 625627, 646647, 648649. svazek ed. Světová knihovna, Na Skalném Podhalí
Vydání:	vydání autorisované
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 3. 2026 13:10
Číslo položky:	1665097

O autorech

Stanisław Przybyszewski

Stanisław Feliks Przybyszewski , Prusko – 23. listopad 1927, Jaronty , Polsko) byl polský dekadentní a expresionistický spisovatel, dramatik a básník, člen hnutí Mladé Polsko. Svá díla psal německy i polsky. Stanisław Feliks Przybyszewski byl synem učitele. Byl problémovým studentem střední školy, vystřídal několik škol a nakonec maturoval v roce 1889 na německém gymnáziu v Toruni. Poté odešel do Berlína, kde studoval nejprve architekturu a později lékařství. Zde se seznámil s filosofií Friedricha Nietzscheho a se satanismem. Rovněž se aktivně účastnil berlínského bohémského života. V této době k jeho přátelům patřili například Edvard Munch, Richard Dehmel a August Strindberg, se kterými se setkával ve vinárně Zum schwarzen Ferkel . V roce 1892 byl redaktorem berlínského polsky psaného socialistického týdeníku Gazeta Robotnicza. V roce 1895 byl spoluzakladatelem časopisu Pan a publikoval též v časopisu Die Fackel, který vydával Karl Kraus . V Berlíně žil se svou družkou Marthou Förder, se kterou měl tři děti . 18. dubna 1893 se oženil s norskou pianistkou a spisovatelkou Dagny Juel a v letech 1894-1898 žil střídavě v Berlíně a v rodném městě své ženy Kongsvinger v Norsku. Měli spolu dvě děti: syna Zenona a dceru Ivu . V roce 1896 byl zatčen pro podezření z vraždy své družky Marthy Förder. Po zjištění, že spáchala sebevraždu otravou oxidem uhelnatým, byl propuštěn. Jejich tři děti byly umístěny do různých sirotčinců. Na podzim 1898 se manželé Przybyszewští přestěhovali do Krakova, kde se Stanisław Przybyszewski stal záhy vedoucí osobností místní skupiny mladých pokrokových umělců Mladé Polsko a pracoval jako redaktor časopisu Życie, který byl jejich platformou. Vydávání časopisu bylo ale dalšího roku zastaveno pro problémy s cenzurou a problémy finanční. Při návště...

Více od autora

Ìvan Franko

Ivan Jakovyč Franko byl haličský rodák, občan Rakousko-Uherska, ukrajinský básník, spisovatel, dramatik, esejista a literární kritik, organizátor kulturního života, národní buditel, politik, historik, etnograf, filosof a překladatel. Vystudoval gymnázium v Drohobyči , později klasickou a ukrajinskou filologii na Lvovské univerzitě, odkud byl pro společensko-politickou a revoluční protistátní činnost vyloučen. Ve studiu pokračoval nejdřív na Černovické univerzitě v Bukovině, pak na Vídeňské univerzitě, kde obhájil disertaci u známého slavisty chorvatského původu Vatroslava Jagiće . Stylově Franko patří k prvním ukrajinským realistům. Bývá považován za nejvýznamnějšího básníka po Ševčenkovi. Už jeho druhá sbírka „Z veršyn i nyzyn“ nese novátorské elementy. Sbírky jako „Věčný revolucionář“ nebo „Kameník“ šířily mezi mládeži revoluční náladu, proto byly např. v Rusku zakázány. Vrcholem Frankovy intimní lyriky je sbírka „Uvadlé listí“ , která obsahuje prvky modernismu a dekadence. Frankova prozaická tvorba je představená více než stovkou povídek a novel a desítkou románů. Pro jeho prózu je příznačná žánrové bohatství a realistické zobrazení života všech společenských vrstev. V roce 1891 básník navštívil Prahu a, jak hlásá pamětní deska na Žofíně, 18. května zde vystoupil na sjezdu slovanské pokrokové mládeže. Je pochován na Lyčakivského hřbitově ve Lvově. Pomník či pamětní desku Ivana Franka dnes najdeme v mnoha ukrajinských městech, z nichž jedno – Stanislav – bylo dokonce přejmenováno na Ivano-Frankivsk . Frankův portrét je také motivem dvacetihřivnové bankovky. Frankova díla vydaná v češtině: Po nim bylo pojmenováno:...

Více od autora