Knihy
Ostatní
Humor
Jan Jícha
Prevít na vysoké, aneb, Jak vystudovat, a nezbl...

Jan Jícha
Prevít na vysoké, aneb, Jak vystudovat, a nezblbnout

2002 | Nakladatelství Ivo Železný

Původní název byl Rukověť bohemistova, což znělo sice krásně, avšak zcela neprodejně. Název je tedy to jediné, co nepochází z mého pera, vzešelť z redakčního brainstormingu.
Celá tato knížka je praktickým návodem, jak vystudovat, a nezblbnout. Není určena těm, kdo jdou na vysokou školu a jsou už blbí, protože ti zůs…tanou blbí, i když si ji přečtou, a ještě o ní třeba napíšou do novin. Také ti, kdo vidí a úspěšně nalézají ve studiu a vědecké práci smysl života, ji asi nebudou potřebovat, i když by jim neměla uškodit, přinejmenším do dvaceti let od data vydání, které je uvedeno na přebalu.
Zbývá ovšem celá řada normálních lidí, které to na vysokou zavane z různě nejapných důvodů a během studia pak začnou zjišťovat, že život je jinde, což už kdosi kdesi napsal, tak to dávám do kurzívy a prosím laskavého čtenáře o bibliografický údaj; prvních pět luštitelů odměním buď polibkem nebo kartičkou s podpisem, to podle toho.
Mně se ho povedlo nalézt, ten život totiž, jak už jsem podotkl, v brdských lesích, ale to nevylučuje, že ho někdo jiný najde třeba na parkovišti před Teskem Letňany nebo v ropných polích u Hodonína. Přes tento rozpor však bude chtít školu dodělat . A tu je ona publikace o prevítovi, jemuž se podařilo vystudovat, a přitom si zachovat zdravý rozum.
Kdo bude chtít důkazy, tomu můžu ukázat jak smlouvu s nakladatelem, tak i diplom v kartonové tubě; obojí to mám schované v truhle spolu s maturitním vysvědčením, maturitní stuhou, prvními brýlemi a sádrou z nedávné frak Původní název byl Rukověť bohemistova, což znělo sice krásně, avšak zcela neprodejně. Název je tedy to jediné, co nepochází z mého pera, vzešelť z redakčního brainstormingu.
Celá tato knížka je pra…ktickým návodem, jak vystudovat, a nezblbnout. Není určena těm, kdo jdou na vysokou školu a jsou už blbí, protože ti zůstanou blbí, i když si ji přečtou, a ještě o ní třeba napíšou do novin. Také ti, kdo vidí a úspěšně nalézají ve studiu a vědecké práci smysl života, ji asi nebudou potřebovat, i když by jim neměla uškodit, přinejmenším do dvaceti let od data vydání, které je uvedeno na přebalu.
Zbývá ovšem celá řada normálních lidí, které to na vysokou zavane z různě nejapných důvodů a během studia pak začnou zjišťovat, že život je jinde, což už kdosi kdesi napsal, tak to dávám do kurzívy a prosím laskavého čtenáře o bibliografický údaj; prvních pět luštitelů odměním buď polibkem nebo kartičkou s podpisem, to podle toho.
Mně se ho povedlo nalézt, ten život totiž, jak už jsem podotkl, v brdských lesích, ale to nevylučuje, že ho někdo jiný najde třeba na parkovišti před Teskem Letňany nebo v ropných polích u Hodonína. Přes tento rozpor však bude chtít školu dodělat . A tu je ona publikace o prevítovi, jemuž se podařilo vystudovat, a přitom si zachovat zdravý rozum.
Kdo bude chtít důkazy, tomu můžu ukázat jak smlouvu s nakladatelem, tak i diplom v kartonové tubě; obojí to mám schované v truhle spolu s maturitním vysvědčením, maturitní stuhou, prvními brýlemi a sádrou z nedávné frak

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	59 Kč
	Stav Dobrý lehce zkosený hřbet	Skladem pro e-shop	49 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	106
Jazyk:	česky
ISBN10:	8023736531
ISBN:	9788023736533
Ilustrátor:	Lubomír Lichý
Edice:	Český humor
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 12. 2025 11:5
Číslo položky:	1498912

O autorovi

Jan Jícha

Narodil jsem se jedné bouřlivé dusné noci 3. února 1980 v nuzné starobylé osadě Praha. Krátký pobyt v porodnici pro mne byl otřesným zážitkem. Zdi byly bílé jako v prádelně, všechny sestřičky zadané a na žádném z přítomných strojů se nedalo naladit Country rádio. Proto jsem si tehdy přísahal, že budu-li někdy sám čekat dítě, nikdy mu nedovolím narodit se v porodnici, leda až bude starší. První léta mého života byla šťastná, protože jsme bydleli v jednom bytě s babičkou, která mě rozmazlovala o sto péro, zpívala mi Hašlerovy dojáky i vypalovačky R. A. Dvorského, a když se moje matka nekoukala, strouhala mi do sunaru perník. Takto jsem vyrůstal v malého tlustého hajzlíka, a při představě všech těch výdajů, které by stála moje pozdější převýchova, rodiče raději zakoupili vlastní dům v Jenči u Prahy, živé, dynamické a nesmírně pokrokové vesnici, kde dokonce ještě dnes vyhrávají všechny volby komunisti, přestože už se může volit i někoho jiného. Zde jsem strávil v internaci přinejmenším dvacet let, takže když mě potom pustili, ocitl jsem se v úplně jiném světě. Nejprve jsem opustil Jeneč, která tím značně pozbyla na významu a pozemky tam teď seženete za babku. Pak jsem se postavil na vlastní nohy, k čemuž mi dopomohla jedna krásná dívka, jež o své vlastní nohy dočasně přišla, a uprostřed brdských lesů jsem se dobral smyslu života. Mezitím jsem však bohužel vystudoval vysokou školu, s čímž už se nedalo nic dělat. Co se týká mé kvalifikace, tak ta je všestranná. Už jako malý chlapec jsem dokázal rozeznat všechna osobní auta podle zvuku, ale to už mi dneska nejde, mezi čtrnáctým a osmnáctým rokem jsem zase dovedl poznat kolem patnácti druhů piva podle chuti a dnes už mi zbyla jen schopnost rozlišit od sebe několik dívek po hmatu, ale to mojí ženě neříkejte. Dále se o mně traduje, že hovořím mnoha jazyky, což je sprostá pomluva. Hovořím vždy jen jedním. Kromě toho dovedu na jediné říznutí poznat tupou pilu, na jediné seknutí odhadnout svou krevní skupinu, hrát poslepu na ...

Více od autora