Marie Pujmanová
Předtucha

1967 | Státní nakladatelství dětské knihy

Jarmila nelibě nese to, že jí rodiče zasahují do života, a je ráda, když odjedou na vědecký kongres do Itálie. Až když v rozhlasu zaslechne zprávu o srážce vlaku, ve kterém měli rodiče cestovat, uvědomuje si nezastupitelnou roli pevného rodinného zázemí. Redaktor Toufar nadbíhá Jarmile, a když spolu plují na loďce po ř…ece, připne Toufar Jarmile na nohu svůj náramek. Jarmila mu za to dá srdíčko na řetízku. Ivan a Václav, braři Jarmily, nesouhlasí s odjezdem rodičů a naštvou se na Jarmilu, které odjezd rodičů nevadí. Otec Jarmile zakáže schůzky s Toufarem, protože je prý moc mladá. V noci má Jarmila sen o srážce vlaků a o smrti rodičů. Ráno Jarmila nestihne zabránit rodičům v odjezdu. Na děti bude dávat po celou dobu, co budou rodiče v Itálii, pozor Cilka. Místní parta dětí jde na chmel a Toufar tam pro Jarmilu přijede, ale ona s ním nejede. Večer se koná zábava a chlapci na Jarmilu vymyslí trest, protože nemají Toufara rádi. Tím trestem je to, že pro ni nikdo nepřijde tancovat. Jarmila odejde ven, kde potká Toufara a on ji znovu pozve do své chaty - zítra ve čtyři, a potom jdou spolu tancovat. Chlapci jsou zklamaní, že se jim "pletichy" nepodařily. Kamarádi Jarmily se s Jarmilou nebaví. Ráno má Jarmila horečku, a tak nejde na chmel. Odpoledne jde Jarmila za Toufarem. Ivan zašpiní Jarmile šaty chemickou látkou z Václavovy laboratoře. Jarmila si vezme jiné šaty a jde za Toufarem. Cestou si znovu Jarmila připomene předtuchu o srážce vlaků. Karel jde za Toufarem a Toufar se přizná, že Jarmilu využívá. Než Jarmila přijde, tak se spolu chlapci poperou. Jarmila má u Toufara v chatě znovu předtuchu a uteče domů. Nikdo Jarmile předtuchu nevěří. Večer slyší zprávy z rozhlasu, že se na Italské hranici srazily vlaky - jeden vlak byl ten, co v něm měli být rodiče. Václav s Karlem šli na poštu telefonovat na konzulát a zeptat se na své rodiče, ale tam zatím nic nevědí. Jarmila se obviňuje. Ráno přichází pošťák a přináší telegram, ve kterém stojí, že rodiče šťastně dojeli . Jarmila jde ven a potkává Toufara. Chce od něho srdíčko a říká, že ho neměla ráda, že se ho bála. On říká, že se jí opravdu jenom smál. Jarmila jde za partou. . . Jarmila nelibě nese to, že jí rodiče zasahují do života, a je ráda, když odjedou na vědecký kongres do Itálie. Až když v rozhlasu zaslechne zprávu o srážce vlaku, ve kterém měli rodiče cestovat, uvědo…muje si nezastupitelnou roli pevného rodinného zázemí. Redaktor Toufar nadbíhá Jarmile, a když spolu plují na loďce po řece, připne Toufar Jarmile na nohu svůj náramek. Jarmila mu za to dá srdíčko na řetízku. Ivan a Václav, braři Jarmily, nesouhlasí s odjezdem rodičů a naštvou se na Jarmilu, které odjezd rodičů nevadí. Otec Jarmile zakáže schůzky s Toufarem, protože je prý moc mladá. V noci má Jarmila sen o srážce vlaků a o smrti rodičů. Ráno Jarmila nestihne zabránit rodičům v odjezdu. Na děti bude dávat po celou dobu, co budou rodiče v Itálii, pozor Cilka. Místní parta dětí jde na chmel a Toufar tam pro Jarmilu přijede, ale ona s ním nejede. Večer se koná zábava a chlapci na Jarmilu vymyslí trest, protože nemají Toufara rádi. Tím trestem je to, že pro ni nikdo nepřijde tancovat. Jarmila odejde ven, kde potká Toufara a on ji znovu pozve do své chaty - zítra ve čtyři, a potom jdou spolu tancovat. Chlapci jsou zklamaní, že se jim "pletichy" nepodařily. Kamarádi Jarmily se s Jarmilou nebaví. Ráno má Jarmila horečku, a tak nejde na chmel. Odpoledne jde Jarmila za Toufarem. Ivan zašpiní Jarmile šaty chemickou látkou z Václavovy laboratoře. Jarmila si vezme jiné šaty a jde za Toufarem. Cestou si znovu Jarmila připomene předtuchu o srážce vlaků. Karel jde za Toufarem a Toufar se přizná, že Jarmilu využívá. Než Jarmila přijde, tak se spolu chlapci poperou. Jarmila má u Toufara v chatě znovu předtuchu a uteče domů. Nikdo Jarmile předtuchu nevěří. Večer slyší zprávy z rozhlasu, že se na Italské hranici srazily vlaky - jeden vlak byl ten, co v něm měli být rodiče. Václav s Karlem šli na poštu telefonovat na konzulát a zeptat se na své rodiče, ale tam zatím nic nevědí. Jarmila se obviňuje. Ráno přichází pošťák a přináší telegram, ve kterém stojí, že rodiče šťastně dojeli . Jarmila jde ven a potkává Toufara. Chce od něho srdíčko a říká, že ho neměla ráda, že se ho bála. On říká, že se jí opravdu jenom smál. Jarmila jde za partou. . .

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	83, [3] s., [8] barev. obr. příl
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Eva Bednářová
Edice:	Albatros
Vydání:	[11. vyd., v tir. uvedeno chybně] 10. vyd., (v SNDK 1. vyd.)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 9. 2025 16:22
Číslo položky:	1403628

O autorovi

Marie Pujmanová

Marie Pujmanová, rozená Hennerová, byla česká spisovatelka a novinářka, laureátka Státní ceny . Byl jí udělen titul národní umělkyně . Její otec Kamil Henner byl univerzitním profesorem církevního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Bratr, Kamil Henner mladší, se stal významným neurologem. Sestra Anna Hennerová se provdala za pražského dramatika Jana Bartoše a krátce na to roku 1920 tragicky zemřela. Od roku 1912 žila v Českých Budějovicích a 8. června 1912 se provdala za syna zdejšího zámožného advokáta a politika Augusta Zátky Vlastislava Zátku. Svatba se konala v Praze v kostele Panny Marie Sněžné. Manželství však nebylo šťastné a po jejím nervovém onemocnění skončilo rozvodem. Podruhé se roku 1919 provdala za Ferdinanda Pujmana, z manželství se narodili dva synové: přírodovědec Vojtěch Pujman a spisovatel Petr Pujman . Pujmanová se později myšlenkově rozešla s pravicovými intelektuály i s třídou, ze které pocházela, od 30. let 20. století se orientovala na levicovou politiku a věnovala se dělnické problematice. Několikrát navštívila Sovětský svaz a tyto cesty velmi ovlivnily její myšlení. V roce 1932 podporovala stávku horníků v Mostě. V letech 1937–1939 byla místopředsedkyní Společnosti přátel demokratického Španělska. Přispívala do Rudého práva , Literárních novin, Lidových novin, Tribuny, Českého slova, Přítomnosti atd. Po roce 1945 byla aktivní také v oblasti zestátněné české kinematografie. Působila jako členka Filmového uměleckého sboru a Filmové rady, kde se podílela na hodnocení a schvalování filmových projektů. V 50. letech se stala jednou z hlavních propagátorek tehdejšího režimu. Dle tvrzení A. C. Nora např. spolupodepsala prohlášení, ve kterém souhlasila s popravou Milady Horákové a odsoudila ji. V denním tisku zveřejňovala svá mírová prohlášení, byla člen...

Více od autora