Marina Ivanovna Cvetajeva
Pražské vigilie

1969 | Lidové nakladatelství

Převážná část veršů, vybraných do této knihy, byla napsána za autorčina pobytu v Praze v prvé polovině dvacátých let, zbytek pak před a po onom období. Cvetajevová v nich dosahuje plnosti svého výrazu, který spočíval v odhalování pravého významu citu a vztahu teprve při jeho nenaplnění, při jeho ztrátě. Výbor je prolož…en hojný mi citáty z autorčiných dopisů, statí, zápisníků a poznámek, jež doplňují obraz o názorovém zaměření básnířky, čerpající ne tak ze setkání jako z míjení věcí a lidí a z uvědomění si pozitivních hodnot až při jejich negaci. Převážná část veršů, vybraných do této knihy, byla napsána za autorčina pobytu v Praze v prvé polovině dvacátých let, zbytek pak před a po onom období. Cvetajevová v nich dosahuje plnosti svého výrazu…, který spočíval v odhalování pravého významu citu a vztahu teprve při jeho nenaplnění, při jeho ztrátě. Výbor je proložen hojný mi citáty z autorčiných dopisů, statí, zápisníků a poznámek, jež doplňují obraz o názorovém zaměření básnířky, čerpající ne tak ze setkání jako z míjení věcí a lidí a z uvědomění si pozitivních hodnot až při jejich negaci.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~279 Kč~~ 119 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~259 Kč~~ 99 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	153
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Josef Liesler
Překladatel:	Hana Vrbová
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 6. 2024 13:13
Číslo položky:	880926

O autorovi

Marina Ivanovna Cvetajeva

Marina Ivanovna Cvetajeva byla ruská básnířka, překladatelka a esejistka. Autorka psychologických básnických skladeb, poezie vzdoru a samoty i milostné lyriky. V roce 1919 emigrovala do Francie, kde zůstala až do začátku druhé světové války, pouze v letech 1922-25 žila v Praze a jejím okolí. Začínala jako autorka symbolistické poezie, počátkem dvacátých let pak vynikla v žánru expresionistické lyrické skladby, v níž uplatnila formu exaltovaného citového monologu. Její básně esteticky korespondují s akméismem a futurismem, hojně využívala impulsy z lidové slovesnosti. Psala též lyrickou autobiografickou prózu, dramata a literární eseje a úvahy o ruské kultuře a umění. Dva roky po návratu do Sovětského svazu spáchala sebevraždu.

Více od autora