Emanuel Poche, Pavel Preiss
Pražské paláce

1973 | Nakladatelství Odeon

Reprezentativně vypravená publikace podává slovem i obrazem výklad o architektuře a malířské výzdobě pražských paláců. Emanuel Poche, autor pojednání o architektuře, seznamuje s počátky pražské palácové architektury, všímá si královského paláce na Pražském hradě, sleduje pražské paláce doby renesance, baroka, vrcholnéh…o a pozdního baroka, zmiňuje se o klasicistním období a věnuje pozornost pražským palácům 19. století. Pojednání o výzdobě pražských paláců je dílem Pavla Preisse. Reprezentativně vypravená publikace podává slovem i obrazem výklad o architektuře a malířské výzdobě pražských paláců. Emanuel Poche, autor pojednání o architektuře, seznamuje s počátky pražské paláco…vé architektury, všímá si královského paláce na Pražském hradě, sleduje pražské paláce doby renesance, baroka, vrcholného a pozdního baroka, zmiňuje se o klasicistním období a věnuje pozornost pražským palácům 19. století. Pojednání o výzdobě pražských paláců je dílem Pavla Preisse.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 18. 7. 2025

	Stav Dobrý	Skladem do týdne Odešleme nejpozději 18. 7. 2025	149 Kč
	Stav Dobrý natrhnutá obálka	Skladem na prodejně	119 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	Vázaná s obálkou
Počet stran:	396
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Zdenko Feyfar
Edice:	23. svazek ed. 23. svazek ed. Památky
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	21. 2. 2025 13:2
Číslo položky:	1142482

O autorech

Emanuel Poche

Emanuel Jan Karel Josef Maria Poche byl český historik umění, autor řady odborných a populárních publikací. Narodil se na pražském předměstí Smíchově čp. 1023, tedy na pražském předměstí čerstvě povýšeném na město, jako jediný syn poštovního úředníka, vrchního poštovního rady Josefa Pocheho a jeho ženy Heleny, rozené Tužilové. Byl vnukem c. k. vrchního horního rady a účetního v Příbrami Emanuela Pocheho a pravnukem lesního v Drahoňově Újezdě Ignáce Pocheho. V letech 1922–1927 vystudoval historii a dějiny umění na filosofické fakultě Univerzity Karlovy u profesorů Vojtěcha Birnbauma a Karla Chytila. Profesoru Vojtěchu Birnbaumovi poté dělal asistenta . Po roce 1928 pracoval jako úředník Státního fotoměřického ústavu při dokumentaci architektonických památek v Čechách. Od roku 1933 pracoval v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, v letech 1948–1959 byl jeho ředitelem. Roku 1959 byl jako nestraník z politických důvodů sesazen, křivě obviněn z přečinů a odsouzen. V letech 1961–1979 pracoval jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd. Věnoval se zejména uměleckým památkám Prahy, baroknímu sochařství a uměleckému řemeslu. Byl vědeckým redaktorem edice Umělecké památky Čech v Pražském nakladatelství Václava Poláčka. Byl dlouholetým členem a 1946–1950 předsedou Klubu Za starou Prahu, redaktorem Věstníku pro ochranu památek , redaktorem Ročenky kruhu pro pěstování dějin umění , spolupracovníkem Ottova slovníku naučného nové doby, členem redakční rady časopisů Ochrana památek a Umění . Jeho první manželkou byla vnučka presidenta Tomáše Garriguea Masaryka Herberta Masaryková, s níž měl dceru Charlottu , provdanou za hudebního skladatele Petra Kotíka, která emigrova...

Více od autora

Pavel Preiss

Pavel Preiss je český historik umění. Zabývá se především uměním v dobách renesance, manýrismu a baroka. Narodil se 21. května 1926 v rodině právníka a státního úředníka na Ministerstvu průmyslu, obchodu a živnosti Dmitrije Preisse . Jeho babičkou byla spisovatelka Gabriela Preissová. V letech 1938–1945 absolvoval Druhé státní Československé reálné gymnázium na Vinohradech. Na konci druhé světové války byl totálně nasazen. Po válce v roce 1945 začal studovat dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě UK. Roku 1950 byl odveden k nově založenému útvaru PTP. Tomuto útvaru zůstal nedobrovolně věrný po celou dobu jeho existence, až do roku 1954. Po návratu z vojny nastoupil do Státní památkové správy, kde se dva roky v Národní kulturní komisi zabýval katalogizací sbírkových předmětů na českých zámcích. V roce 1956 přijal zaměstnání v oddělení historické archeologie Národního muzea. Inventarizace sbírek ho nebavila a nebyl spokojen s administrativním charakterem práce ani s politickými poměry. Badatelsky se zabýval činností Jana Quirina Jahna. Podařilo se mu však získat při práci v muzeu titul kandidáta věd bez nutnosti vstupovat do KSČ. Začátkem 60. let se mu naskytla příležitost pracovat pro Národní galerii, kde se časem dostal i k pořádání zahraničních výstav. Tou dobou také odolal nabídkám spolupráce s StB. Roku 1969 byl jmenován docentem. Krátce přednášel na filozofické fakultě, ale brzy byl nucen odejít. Roku 1992 byl jmenován profesorem a v letech 1993–1994 se mu dostalo cti být hostujícím profesorem na vídeňské univerzitě. Po návratu do Prahy opět přednášel na Karlově univerzitě.

Více od autora