Emanuel Poche
Pražské interiéry

1973 | Nakladatelství Orbis

Obrazová publikace ve 170 celostránkových černobílých i barevných fotografiích odhaluje krásu a rozmanitost sochařské, malířské a štukatérské výzdoby pražských uměleckohistorických interiérů. V knize se setkáme s vnitřky kostelů, šlechtických paláců, měšťanských domů i veřejných budov. Obrazovou část provází výklad o v…ývoji pražského interiéru v posledním tisíciletí a katalog vyobrazení. Obrazová publikace ve 170 celostránkových černobílých i barevných fotografiích odhaluje krásu a rozmanitost sochařské, malířské a štukatérské výzdoby pražských uměleckohistorických interiérů. V knize …se setkáme s vnitřky kostelů, šlechtických paláců, měšťanských domů i veřejných budov. Obrazovou část provází výklad o vývoji pražského interiéru v posledním tisíciletí a katalog vyobrazení.

Vyberte kus

Stav

Mírně opotřebená

stránky s flíčky

Skladem pro e-shop

	Stav Mírně opotřebená stránky s flíčky	Skladem pro e-shop	~~39 Kč~~ 35 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 35 Kč

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, stránky s flíčky
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	100 s., 155 s. obr. příl., xvi s. barev. obr. příl
Jazyk:	česky , německy , anglicky , rusky , francouzsky
Ilustrátor:	Josef Ehm
Edice:	Pragensia
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 12. 2023 10:46
Číslo položky:	720269

O autorovi

Emanuel Poche

Emanuel Jan Karel Josef Maria Poche byl český historik umění, autor řady odborných a populárních publikací. Narodil se na pražském předměstí Smíchově čp. 1023, tedy na pražském předměstí čerstvě povýšeném na město, jako jediný syn poštovního úředníka, vrchního poštovního rady Josefa Pocheho a jeho ženy Heleny, rozené Tužilové. Byl vnukem c. k. vrchního horního rady a účetního v Příbrami Emanuela Pocheho a pravnukem lesního v Drahoňově Újezdě Ignáce Pocheho. V letech 1922–1927 vystudoval historii a dějiny umění na filosofické fakultě Univerzity Karlovy u profesorů Vojtěcha Birnbauma a Karla Chytila. Profesoru Vojtěchu Birnbaumovi poté dělal asistenta . Po roce 1928 pracoval jako úředník Státního fotoměřického ústavu při dokumentaci architektonických památek v Čechách. Od roku 1933 pracoval v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, v letech 1948–1959 byl jeho ředitelem. Roku 1959 byl jako nestraník z politických důvodů sesazen, křivě obviněn z přečinů a odsouzen. V letech 1961–1979 pracoval jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd. Věnoval se zejména uměleckým památkám Prahy, baroknímu sochařství a uměleckému řemeslu. Byl vědeckým redaktorem edice Umělecké památky Čech v Pražském nakladatelství Václava Poláčka. Byl dlouholetým členem a 1946–1950 předsedou Klubu Za starou Prahu, redaktorem Věstníku pro ochranu památek , redaktorem Ročenky kruhu pro pěstování dějin umění , spolupracovníkem Ottova slovníku naučného nové doby, členem redakční rady časopisů Ochrana památek a Umění . Jeho první manželkou byla vnučka presidenta Tomáše Garriguea Masaryka Herberta Masaryková, s níž měl dceru Charlottu , provdanou za hudebního skladatele Petra Kotíka, která emigrova...

Více od autora