Josef Škvorecký
Povídky tenorsaxofonisty

1993 | Nakladatelství Sixty-Eight Publishers

Poslední vydaná kniha exilového nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v kanadském Torontu, která završuje dvaadvacet let jeho existence. Počínaje Škvoreckého románem Tankový prapor, jenž vyšel v roce 1971 jako vůbec první publikace, nakladatelství umožnilo vydání více než 220 knih, které byly komuni…stickým režimem zařazeny na seznam zakázané literatury a musely být šířeny samizdatově.

V roce 1993 nakladatelství slavnostně ukončilo své působení. Pro nejvěrnější čtenáře ‘68 Publishers byla sestavena neprodejná prémie, Povídky tenorsaxofonisty. Sám Škvorecký o knize řekl následující: „Povídky jsem psal mezi lety 1950–55. Byla to nejhorší doba mého života. Neodvážil jsem se je propašovat na Západ, navíc poslední povídka bylo ryzí zaštítění pro případ, že by rukopis padl do rukou StB. Padl pouze do rukou jedné dámě, a místo trampot politických měl jsem jiné, horší.“ Osudy lidí, které Škvorecký tehdy potkal v Praze a napsal o nich Povídky tenorsaxofonisty, sám již v devadesátých letech zpracoval do scénáře televizního filmu Malá pražská matahára.

Obálku s použitím kresby Jiřího Šlitra navrhla Barbora Munzarová v srpnu 1993. Poslední vydaná kniha exilového nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v kanadském Torontu, která završuje dvaadvacet let jeho existence. Počínaje Škvoreckého románem Tankový prapor…, jenž vyšel v roce 1971 jako vůbec první publikace, nakladatelství umožnilo vydání více než 220 knih, které byly komunistickým režimem zařazeny na seznam zakázané literatury a musely být šířeny samizdatově.

V roce 1993 nakladatelství slavnostně ukončilo své působení. Pro nejvěrnější čtenáře ‘68 Publishers byla sestavena neprodejná prémie, Povídky tenorsaxofonisty. Sám Škvorecký o knize řekl následující: „Povídky jsem psal mezi lety 1950–55. Byla to nejhorší doba mého života. Neodvážil jsem se je propašovat na Západ, navíc poslední povídka bylo ryzí zaštítění pro případ, že by rukopis padl do rukou StB. Padl pouze do rukou jedné dámě, a místo trampot politických měl jsem jiné, horší.“ Osudy lidí, které Škvorecký tehdy potkal v Praze a napsal o nich Povídky tenorsaxofonisty, sám již v devadesátých letech zpracoval do scénáře televizního filmu Malá pražská matahára.

Obálku s použitím kresby Jiřího Šlitra navrhla Barbora Munzarová v srpnu 1993.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

až velmi dobrý, Pěkný stav

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý PODPIS, Dedikace autora z roku 1999	Skladem pro e-shop	~~12 999 Kč~~ 10 999 Kč
	Stav Dobrý až velmi dobrý, Pěkný stav	Skladem pro e-shop	~~6 999 Kč~~ 4 799 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý, Pěkný stav
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	104
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Toronto
Vystaveno:	25. 1. 2024 21:1
Číslo položky:	741293

O autorovi

Josef Škvorecký

Josef Škvorecký byl česko-kanadský spisovatel-prozaik, esejista, překladatel a exilový nakladatel, spolu s manželkou Zdenou Salivarovou zakladatel exilového nakladatelství '68 Publishers v Torontu. Dětství prožil v Náchodě. Otec byl bankovní úředník, ale angažoval se i jako náčelník místní sokolské organizace a jako správce sokolského kina. Po maturitě na gymnáziu v Náchodě 1943 byl totálně nasazen jako pomocný dělník v náchodské továrně Metallbauwerke Zimmermann und Schling a později v Novém Městě nad Metují, koncem války pak ještě v přádelně firmy Bartoň v Náchodě. Na univerzitu mohl nastoupit až po skončení války, kdy byly vysoké školy zase otevřeny. Nejprve krátce studoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, pak 1946 přestoupil na filozofickou fakultu – obor angličtina a filosofie, absolvoval v roce 1949. Na umístěnku působil jako učitel na středních školách v Broumově a Polici nad Metují a Vyšší sociální škole v Hořicích v Podkrkonoší. Roku 1951 získal doktorát a nastoupil dvouletou vojenskou službu. Po návratu z ní roku 1953 nastoupil jako redaktor angloamerické redakce Státního nakladatelství krásné literatury a umění . V letech 1953–1960 bydlel v ulici Na Březince 1159/13 na pražském Smíchově. V roce 1956 nastoupil jako redaktor dvouměsíčníku Světová literatura, v letech 1957–1958 jako zástupce šéfredaktora. Po politickém skandálu následujícím vydání jeho prvního románu Zbabělci roku 1958 musel redakci opustit, ale mohl se vrátit do angloamerického oddělení SNKLU. Téhož roku se oženil se svou přítelkyní Zdenou Salivarovou. Spisovatelem ve svobodném povolání se stal roku 1963. Vedle jiných aktivit je spjat i se začátky cimrmanologie, v prvních seminářích je zmiňován jako „prezident Společnosti pro rehabilitaci osobnosti a díla českého myslitele Járy da Cimrmana“. V lednu 1969 se stal předsedou redakční rady měsíčníku Plamen. Je...

Více od autora