Marcus Valerius Martialis
Posměšky a jízlivosti

1965 | Státní nakladatelství krásné literatury a umění

Výběr z Martialových Epigramů sestavený a přebásněný Radovanem Krátkým představuje satirický pohled na společenský život v Římě na přelomu našeho letopočtu.
Jako vzorek : / Že jsem starým dědíkem? / Co to sekáš jazykem, / díky jemuž předvést se dá, / v čem muž není nikdy děda? //
Výběr z Martialových Epigramů sestavený a přebásněný Radovanem Krátkým představuje satirický pohled na společenský život v Římě na přelomu našeho letopočtu.
Jako vzorek : / Že jsem starým dědíkem…? / Co to sekáš jazykem, / díky jemuž předvést se dá, / v čem muž není nikdy děda? //

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

Stav Velmi dobrý lehké oděrky na obálce	Skladem pro e-shop	~~59 Kč~~ 45 Kč
Stav Velmi dobrý lehké oděrky	Skladem pro e-shop	~~59 Kč~~ 45 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	39 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	571
Jazyk:	česky
Překladatel:	Radovan Krátký
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 4. 2025 16:33
Číslo položky:	1212576

O autorovi

Marcus Valerius Martialis

Marcus Valerius Martialis byl římský básník epigramů. Narodil se v městě Bilbilis, asi 65 km jihozápadně od španělské Zaragozy, kde získal vzdělání v rétorice a gramatice. Roku 64 odešel do Říma dokončit své právnické vzdělání. Byl patrně nemajetný a závisel na podpoře svých mecenášů a příznivců, mezi něž patřil například Seneca, Plinius mladší, Quintilianus, Juvenalis nebo císařové Titus a Domitianus. Narodil se v posledním roce Caligulovy vlády, po celý život byl hrdý na svůj hispánský původ. V roce 64 přišel do Říma s touhou prosadit se. Nejprve se pokusil pracovat jako advokát, to se mu však nedařilo. Kolem roku 80 začal psát a svými básněmi a epigramy si brzy získal oblibu lidu, a často i mocných, kteří ho podporovali. Titus mu udělil ius trium liberorum, podle něhož jako svobodný a bezdětný mohl požívat práv otce tří dětí. V roce 88 poprvé opustil Řím, aby pobýval na venkovském statku v Nomentu, 14 mil od Říma. V roce 98 se vrátil do svého rodiště; zdá se, že ne zcela dobrovolně – za Traiana, nástupce vládce Domitiana, mu totiž bylo vyčítáno jeho lichocení předchozímu císaři, který neproslul jako nejlepší vládce Říma. Martialis také mimo jiné lichotil již Titovi, předchůdci Domitiana. Proto když Martilialis opouštěl Řím, neměl ani na cestu. V Bilbile ale znovu nabyl jmění. Do Říma se již nikdy nevrátil, zemřel v roce 102. Jeho smrti litoval v Dopisech Plinius. Zachovalo se čtrnáct z Martialových knih: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Martial na německé Wikipedii.

Více od autora