Knihy
Historie
Antika
Pavel Oliva
Portréty světovládců

Pavel Oliva
Portréty světovládců : Díl 1-2

1982 | Nakladatelství Svoboda

Od Hadriana po Alexandra Severa.

Životopisy římských císařů se těšily ve starém Římě i později velké pozornosti. Zájem o tento žánr vzbudil svými Životopisy dvanácti císařů vysoký státní úředník Gaius Suetonius Tranquillus. Čtenáři se z jeho biografií dovídali různé podrobnosti o osobnostech stojících v čele imp…éria, a to nejen v oficiální verzi, ale i v podobě pověstí, které byly tím přitažlivější, čím byly méně zaručené. Suetonius ukončil své dílo biografií císaře Domitiana , zřejmě z toho důvodu, že nechtěl psát o vládcích své doby.

Jeho dílo inspirovalo další životopisce, kteří byli nepochybně ve stejné oblibě jako Suetonius. Ve středověkých rukopisech se dochoval i životopisný soubor, který měl zřejmě navazovat na Suetonia, ale současně se i lišil od jeho pojetí v tom, že obsahuje i životopisy následníků trůnu, spoluvladařů a dokonce samozvaných uzurpátorů císařské moci. Tato sbírka je zachována pod jménem šesti autorů, kteří vystupují jako současníci císařů Diocletiana a Konstantina .

Bližší zkoumání však ukázalo, že ve skutečnosti se za jmény šesti životopisců skrývá jediný autor, který žil a tvořil až na sklonku 4. stol. n. l., popř. na počátku století následujícího. Zahcovaný soubor začíná biografií Hadrianovou a končí císařem Carinem. Autor promítá do líčení minulosti i své osobní názory na ideálního, popř. špatného císaře, na otázky následnictví, postavení senátu a jeho vztah k císaři apod. a své vyprávění zpestřuje četnými, i když ne vždy historicky věrohodnými, anekdotickými epizodami a pikantními podrobnostmi.

Přitažlivost díla zvyšuje i osobnost autora, který patřil k přívržencům římského senátu a o němž se předpokládá, že byl jedním z posledních stoupenců pohanství v křesťanském Římě. Tento aspekt byl jedním, i když ne jediným důvodem, proč se ukryl do anonymity.

V prvním dílu Portrétů světovládců jsou vylíčeni římští císaři, kteří vládli v letech 117 – 235 n. l. Od Hadriana po Alexandra Severa.

Životopisy římských císařů se těšily ve starém Římě i později velké pozornosti. Zájem o tento žánr vzbudil svými Životopisy dvanácti císařů vysoký státní úřední…k Gaius Suetonius Tranquillus. Čtenáři se z jeho biografií dovídali různé podrobnosti o osobnostech stojících v čele impéria, a to nejen v oficiální verzi, ale i v podobě pověstí, které byly tím přitažlivější, čím byly méně zaručené. Suetonius ukončil své dílo biografií císaře Domitiana , zřejmě z toho důvodu, že nechtěl psát o vládcích své doby.

Jeho dílo inspirovalo další životopisce, kteří byli nepochybně ve stejné oblibě jako Suetonius. Ve středověkých rukopisech se dochoval i životopisný soubor, který měl zřejmě navazovat na Suetonia, ale současně se i lišil od jeho pojetí v tom, že obsahuje i životopisy následníků trůnu, spoluvladařů a dokonce samozvaných uzurpátorů císařské moci. Tato sbírka je zachována pod jménem šesti autorů, kteří vystupují jako současníci císařů Diocletiana a Konstantina .

Bližší zkoumání však ukázalo, že ve skutečnosti se za jmény šesti životopisců skrývá jediný autor, který žil a tvořil až na sklonku 4. stol. n. l., popř. na počátku století následujícího. Zahcovaný soubor začíná biografií Hadrianovou a končí císařem Carinem. Autor promítá do líčení minulosti i své osobní názory na ideálního, popř. špatného císaře, na otázky následnictví, postavení senátu a jeho vztah k císaři apod. a své vyprávění zpestřuje četnými, i když ne vždy historicky věrohodnými, anekdotickými epizodami a pikantními podrobnostmi.

Přitažlivost díla zvyšuje i osobnost autora, který patřil k přívržencům římského senátu a o němž se předpokládá, že byl jedním z posledních stoupenců pohanství v křesťanském Římě. Tento aspekt byl jedním, i když ne jediným důvodem, proč se ukryl do anonymity.

V prvním dílu Portrétů světovládců jsou vylíčeni římští císaři, kteří vládli v letech 117 – 235 n. l.

Obsažené svazky:

Portréty světovládců, (Od Hadriana po Alexandra Severa) 1982 I (355 , 16 nečíslovaných obrazových příloh, 1. vyd.)
Portréty světovládců, (Od Maximinů po Carina) 1982 II (302 s., 1. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

obálka s oděrkami

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý obálka s oděrkami	Skladem pro e-shop	~~169 Kč~~ 149 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	139 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~89 Kč~~ 59 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, obálka s oděrkami
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	355 + 302
Jazyk:	česky
Editor:	Svatava Matoušková
Překladatel:	J Burian, Jan Burian, Bohumila Mouchová
Edice:	47, 49, 49. svazek ed. 47, 49, 49. svazek ed. Antická knihovna
Vydání:	Vydání 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 8. 2025 15:6
Číslo položky:	1353341

O autorovi

Pavel Oliva

Pavel Oliva byl český klasický filolog, historik antiky a spisovatel. Narodil se jako starší ze dvou synů do dobře situované měšťanské rodiny; jeho otec Oskar Ohrenstein pocházel ze Soutic a byl obchodním zástupcem firmy pro nákup a prodej chmele, matka Josefa, rozená Spitzová , pocházela z Kutné Hory. Dětství prožil v Praze ve Fibichově ulici, na pomezí Vinohrad a Žižkova. Navštěvoval tam klasické gymnázium. Celý život se věnoval antické civilizaci, zejména kultuře a jejím jazykům – latině a řečtině. Vzhledem k tomu, že byl postižen nacistickými rasistickými zákony, byl v sedmnácti letech vyloučen z klasického gymnázia a nedlouho poté zařazen do jednoho z prvních transportů do židovského ghetta v Terezíně. V průběhu války byl pak přesunut do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Oba rodiče i mladší bratr Otokar zahynuli v transportu do koncentračního tábora Pavel Oliva byl doyenem české historické vědy a v oboru studií o antickém starověku ji na mezinárodním fóru reprezentoval déle než půl století. Řadu let působil v Historickém ústavu ČSAV a spolupracoval též s Kabinetem pro klasická studia ČSAV a s Ústavem řeckých a římských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Přednášel i na univerzitách v zahraničí, zejména v Německu a ve Velké Británii, kde byl v roce 1981 hostujícím profesorem na univerzitě v Oxfordu. Aktivně se podílel na četných mezinárodních kongresech, zastupoval československou a českou vědu o antických studiích v komitétu Eirene, v Mezinárodní federaci pro klasická studia a v Mezinárodní akademické unii při UNESCO. V roce 1946 se stal členem KSČ, odkud byl v roce 1970 vyloučen. Byl předsedou Jednoty klasických filologů, dopisujícím členem Německého archeologického ústavu a Rakouského archeologického ústavu. Publikoval velké množství studií o aktuálních otázkách dějin starověku v odborných časopisech i v zahraničí...

Více od autora