Vítězslav Hálek
Pod dutým stromem

1940 | Nakladatelství Jindř. Bačkovský

Pod dutým stromem Krista byla sirotek a Veníkovi zemřela maminka. Krista žila u Říhových. Když bylo Veníkovi 12, přestal chodit do školy a začal pracovat na louce. Krista už také nechtěla chodit do školy a chtěla být s Veníkem. Na louce hrál Veník na housle a Krista zpívala. Když Veníkovi zemřel tatínek, nastaly pro dě…ti krušné časy. Rozhodly se utéct a toulaly se po vesnicích. Veník hrál a Krista zpívala. Tím se živili. Všem se jejich hudba líbila. Když dospívali, Veník se do Kristy zamiloval. Vrátili se na svoji oblíbenou louku a Veník ustlal Kristě pod dubovým stromem. Krista od něj odešla a už se za ním nevrátila. Poldík ji dlouho hledal a změnil se. Když chodil vesnicemi, pil v hospodách a už nebyl tak hodný jako dřív. Doslechl se, že v Praze zpívá vynikající zpěvačka. Šel se na ni podívat do divadla a poznal v ní Kristu. Krista byla uznávaná a žila v přepychu. Veník začal hrát v orchestru divadla. Když hrál Osiřelo dítě, Krista ho poznala. Byla asi ráda, že ho vidí. Omdlela a zemřela. Veník se vrátil na louku. Bylo mu zima, proto se chtěl ohřát a udělal si oheň. Začal hořet celý les a Veník zemřel.

Otištěno podle vydání z r. 1874 v "Jiných třech povídkách" a jest třetím vydáním v Bačkovského "Národní četbě". Pod dutým stromem Krista byla sirotek a Veníkovi zemřela maminka. Krista žila u Říhových. Když bylo Veníkovi 12, přestal chodit do školy a začal pracovat na louce. Krista už také nechtěla chodit do šk…oly a chtěla být s Veníkem. Na louce hrál Veník na housle a Krista zpívala. Když Veníkovi zemřel tatínek, nastaly pro děti krušné časy. Rozhodly se utéct a toulaly se po vesnicích. Veník hrál a Krista zpívala. Tím se živili. Všem se jejich hudba líbila. Když dospívali, Veník se do Kristy zamiloval. Vrátili se na svoji oblíbenou louku a Veník ustlal Kristě pod dubovým stromem. Krista od něj odešla a už se za ním nevrátila. Poldík ji dlouho hledal a změnil se. Když chodil vesnicemi, pil v hospodách a už nebyl tak hodný jako dřív. Doslechl se, že v Praze zpívá vynikající zpěvačka. Šel se na ni podívat do divadla a poznal v ní Kristu. Krista byla uznávaná a žila v přepychu. Veník začal hrát v orchestru divadla. Když hrál Osiřelo dítě, Krista ho poznala. Byla asi ráda, že ho vidí. Omdlela a zemřela. Veník se vrátil na louku. Bylo mu zima, proto se chtěl ohřát a udělal si oheň. Začal hořet celý les a Veník zemřel.

Otištěno podle vydání z r. 1874 v "Jiných třech povídkách" a jest třetím vydáním v Bačkovského "Národní četbě".

Vyberte kus

Stav

Dobrý

zašlé desky, razítko

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý zašlé desky, razítko	Skladem pro e-shop	49 Kč
Stav Mírně opotřebená	Skladem pro e-shop	39 Kč
Stav Mírně opotřebená natržený hřbet	KOMPLET Skladem pro e-shop	289 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, zašlé desky, razítko
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	62
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	31. 3. 2025 11:38
Číslo položky:	1197156

O autorovi

Vítězslav Hálek

Vítězslav Hálek, zřídka také Viktor, vlastním jménem Vincenc Hálek, v evidenci obyvatelstva Siegfried Halek , byl český básník, prozaik, dramatik, literární kritik a publicista, představitel májovců. Bývá spolu s Janem Nerudou označován za zakladatele moderní české poezie. Narodil se v Dolínku u Odolena Vody v rodině hostinského. Měl se stát knězem, proto začal v Praze studovat kněžský seminář, ale proti přání rodičů roku 1847 přestoupil na Akademické gymnázium, které ukončil roku 1855. Rodiče s jeho přestupem nesouhlasili a odmítli ho dále financovat, živil se tedy psaním básní a udělováním kondic . Poměrně hodně cestoval, navštívil Itálii, Polsko a Balkán, dojmy z těchto cest mu byly inspirací k básním, také je zpracovával ve fejetonech. Pracoval jako redaktor Národních listů, kde měl na starosti divadelní rubriku. Básně vydal ve třech svazcích almanachu Máj, který v letech 1858 - 1863 redigoval. Byl vůdčí osobností časopisu Ruch. Roku 1872 převzal a redigoval spolu s J. Nerudou časopis Lumír. Spolu s ním také redigoval časopis Květy. Hálek byl mnohostranně činný jako novinář, literární a divadelní kritik, fejetonista, básník, povídkář a dramatik i organizátor literárního a kulturního života. Mladé čtenáře si získal sbírkou lyrických básní písňové formy Večerní písně, v nichž opěvoval šťastnou a vyrovnanou lásku jako hodnotu společenskou, vytvářející hlubší lidské vztahy, a zároveň vyslovoval pojetí básníka jako důležitého činitele v národním životě. Z Hálkovy epiky mají význam Pohádky z naší vesnice, soubor balad a romancí, zobrazujících veselé i tragické příběhy ze života venkovského lidu nebo charakterizující svérázné lidové figurky. Významná je Hálkova povídková tvorba, zejména vesnická, zachycující napětí mezi sedlákem a chalupníkem nebo zobrazující překážky, které se staví do cesty lásce mladých lidí a vyplývají z nepochopení rodičů nebo z lpění na majetku. Do protikla...

Více od autora