Lucius Annaeus Seneca
O duševním klidu

1973 | Nakladatelství Supraphon

Kniha o tom, jak se zbavit různých osobních neduhů a pokoušet se dosáhnout duševního klidu.

Kniha začíná Dopisem SERENA - L.A. SENEKOVI. SERENA si stěžuje na to, že byl nemocen, že se cítí býti stále nedostatečným, i když už nemoc pominul. A pak mu odepisuje SENECA a v dalších kapitolkách se zabývá snahou člověk…a jak dosáhnout větší duševní zralosti a spokojenosti. Kniha o tom, jak se zbavit různých osobních neduhů a pokoušet se dosáhnout duševního klidu.

Kniha začíná Dopisem SERENA - L.A. SENEKOVI. SERENA si stěžuje na to, že byl nemocen, že se cítí býti… stále nedostatečným, i když už nemoc pominul. A pak mu odepisuje SENECA a v dalších kapitolkách se zabývá snahou člověka jak dosáhnout větší duševní zralosti a spokojenosti.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

celokožená, ochranný obal

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý celokožená, ochranný obal	Skladem pro e-shop	449 Kč
	Stav Velmi dobrý celokožená	Skladem pro e-shop	399 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Poznámka:	kolibřík - kolibří vydání
Vazba:	pevná, ochranný obal, celokožená
Počet stran:	117
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Cyril Bouda
Překladatel:	Václav Bahník
Edice:	8. svazek ed. 8. svazek ed. Lyra Pragensis
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 2. 2025 14:48
Číslo položky:	1128524

O autorovi

Lucius Annaeus Seneca

Lucius Annaeus Seneca byl římský stoický filosof, dramatik, básník a politik, syn Senecy staršího a vychovatel císaře Nerona. Narodil se v hispánské Cordubě, kde jeho otec vyučoval řečnickému umění. V mládí přišel do Říma a za otcova dohledu získal rétorické a filosofické vzdělání. Stejně jako jeho bratři byl deklamátor a propagátor deklamací, které postupně prostoupily celou římskou literaturou. Hlásal stoickou nauku, že nejvyšší dobro pro člověka, zdroj štěstí a blaženosti je ctnost, že člověk má odolávat vnějším okolnostem, které nemůže ovlivnit, a má žít v duševním klidu, z něhož pravého filosofa nemohou vyvést ani rány osudu. Po studiích v Římě pobýval určitý čas u své tety v Egyptě, aby si upevnil zdraví. Po návratu do Říma nastoupil na úřednickou dráhu. Poměrně brzy se stal kvestorem a začal vystupovat na veřejnosti. Za vlády Caliguly se stal senátorem. Roku 39 mu zemřel otec, krátce předtím také manželka a syn. Dostal se do nemilosti císaře Caliguly a od násilné smrti ho zachránila jen smyšlená informace o jeho smrtelné nemoci. Za vlády císaře Claudia byl v r. 41 vyobcován na Korsiku, pravděpodobně pod vlivem Claudiovy ženy Messaliny. Byl obžalován z cizoložství s Claudiovou sestrou, Julií Livillou. Na Korsice se věnoval filozofii a literární činnosti. Zpět do Říma byl povolán až po osmi letech na žádost Claudiovy čtvrté manželky Agrippiny, aby se stal vychovatelem jejího syna Nerona. Když začal Nero v roce 54 vládnout, bylo mu 17 let. V této době za něj vládl hlavně Seneca společně s prefektem praetoriánů Sextem Afraniem Burrem. Roku 57 byl jmenován konsulem a nějakou dobu se výrazně podílel na správě říše. Později se stával císaři nepohodlným, roku 62 zemřel jeho přítel Burrus a jeho moc začala upadat. Seneca se postupně začal vyhýbat všem úřadům a stáhl se do ústraní. V roce 65 byl obviněn z účasti na Pisonově spiknutí, ač jeho reáln...

Více od autora