Ivan Sviták
Nezávislá opozice : dialektika demokratury

1991 | Nakladatelství Sakko

"Po válce jsem začal pozorně studovat Marxe, současně jsem studoval Freuda, Nietzscheho, Trockého a přiznávám se, moc moudrý jsem z toho nebyl. Ale už tehdy, v mládí, jsem byl toho názoru, že socialismus a demokracie jsou věci plně slučitelné. Proto jsem vstoupil do sociálně demokratické strany. Za tři roky byla, pravd…a, pohlcena komunistickou stranou. Tak jsem se stal členem KSČ a byl jím 16 let. Před rituálním opěvováním marxismu-leninismu stalinského vzoru mě zachránila filosofie. Politika se mi už tehdy zdála podezřelým řemeslem, a tak jsem se ponořil do vědy.
Okamžikem pravdy se pro mne stal 20. sjezd KSSS. Napsal jsem tehdy několik článků a poprvé se mi dostalo titulu revizionista od samého ÚV KSČ. Velká čest pro třicetiletého filosofa..." "Po válce jsem začal pozorně studovat Marxe, současně jsem studoval Freuda, Nietzscheho, Trockého a přiznávám se, moc moudrý jsem z toho nebyl. Ale už tehdy, v mládí, jsem byl toho názoru, že socialis…mus a demokracie jsou věci plně slučitelné. Proto jsem vstoupil do sociálně demokratické strany. Za tři roky byla, pravda, pohlcena komunistickou stranou. Tak jsem se stal členem KSČ a byl jím 16 let. Před rituálním opěvováním marxismu-leninismu stalinského vzoru mě zachránila filosofie. Politika se mi už tehdy zdála podezřelým řemeslem, a tak jsem se ponořil do vědy.
Okamžikem pravdy se pro mne stal 20. sjezd KSSS. Napsal jsem tehdy několik článků a poprvé se mi dostalo titulu revizionista od samého ÚV KSČ. Velká čest pro třicetiletého filosofa..."

Stav

Dobrý

špinavá obálka, lehce zašlé stránky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, špinavá obálka, lehce zašlé stránky
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	113
Jazyk:	česky
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 9. 2024 14:33
Číslo položky:	961485

O autorovi

Ivan Sviták

Ivan Sviták byl český filozof, kritik, básník a politik. Hlásil se k marxistickému humanismu a k tradicím reformního československého socialismu. Vyrůstal v Hukvaldech, kde žil jeho děd, Leopold Sviták, konstruktér automobilů. Rodiče se roku 1938 přistěhovali do Prahy . Ivan Sviták vystudoval gymnázium v Dejvicích a v letech 1943-1944 prodělal totální nasazení v ČKD. Zajímala ho filozofie. V letech 1945–1949 vystudoval právnickou fakultu UK a zapsal se na přednášky filozofie na Vysoké škole politických a hospodářských věd . V letech 1945–1948 působil jako člen ústřední komise mládeže při Československé sociální demokracii, přičemž v rámci strany reprezentoval radikálně levicové křídlo. V roce 1948 po únorovém převratu přešel do KSČ. V roce 1949 získal titul doktor filozofie a od roku 1949 přednášel dějiny filozofie na Vysoké škole politických a hospodářských věd. V letech 1954–1964 byl vědeckým pracovníkem Filozofického ústavu ČSAV, kde dosáhl titulu kandidát věd. Orientoval se na historii filozofického myšlení a otázky ateismu, později na vztah umění a moci. Od roku 1956 se profiloval jako kritik dogmatického pojetí marxismu. V roce 1964 byl jako „revizionista“ propuštěn z ČSAV a vyloučen z KSČ, když byly v časopise Tvář uveřejněny výňatky z jeho Nevědecké antropologie. V letech 1964–1968 byl spolupracovníkem Filmového ústavu. Zde roku 1968 publikoval spis Lidský smysl kultury, v němž se zabýval rolí kultury v moderní společnosti. Koncem 60. let 20. století načas spolupracoval se surrealistickým okruhem UDS . Přispěl i do sborníku tohoto okruhu Surrealistické východisko. V této době se rovněž zapojil do reformního hnutí pražského jara. Patřil k radikálním intelektuálům, působil jako ideolog Klubu angažovaných nestraníků . V této době navázal kontakty s přípravným výbo...

Více od autora