Jaromíra Kolárová
Naděje má hluboké dno

1988 | Nakladatelství Československý spisovatel

Příběh prosté ženy, která v nemocnici vzpomíná na své mládí a hodnotí celý svůj život.
Vážné onemocnění a pobyt v nemocnici donutí hrdinku přemýšlet o životě, hodnotit jednání své i svých blízkých. Ve zkratce zachycuje i pohnuté životní osudy ostatních pacientek. Do životního příběhu promítá společenskou situaci od… počátku 20. let až do součastnosti. Příběh prosté ženy, která v nemocnici vzpomíná na své mládí a hodnotí celý svůj život.
Vážné onemocnění a pobyt v nemocnici donutí hrdinku přemýšlet o životě, hodnotit jednání své i svých blízkých…. Ve zkratce zachycuje i pohnuté životní osudy ostatních pacientek. Do životního příběhu promítá společenskou situaci od počátku 20. let až do součastnosti.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~45 Kč~~ 39 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 39 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	259
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Zdeněk Slapnička
Edice:	219. svazek ed. 219. svazek ed. Klíč : knihovna lidové četby
Vydání:	Vyd. 2.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 11. 2024 11:30
Číslo položky:	1048753

O autorovi

Jaromíra Kolárová

Jaromíra Kolárová, rozená Setničková , byla česká spisovatelka, dramatička a scenáristka. Jaromíra Setničková se narodila v dělnické rodině, dětství prožila na periferii v Bubenči a dělnické kolonii v Holešovicích, což ovlivnilo část její prozaické i dramatické tvorby. V Praze vystudovala reformní reálné gymnázium, kde v roce 1938 složila maturitní zkoušku. Krátce poté odjela do Paříže, kde chtěla studovat, ale vrátila se a zapsala se na FF UK na obor čeština a francouzština. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 navštěvovala abiturientský kurz při obchodní akademii a v letech 1940 – 1945 pracovala jako referentka ve Svazu tesařských mistrů. V téže době se podílela na činnosti dětského amatérského loutkového divadla Domovina. Po válce se vdala a začala znovu studovat na FF UK, po narození druhého dítěte, syna Vladimíra, však studium ukončila. V letech 1947 – 1949 byla externí redaktorkou týdeníku Rolnické hlasy. Roku 1950 se i s rodinou přestěhovala do Ostravy; krátce působila v kulturní rubrice krajského deníku Nová svoboda, 1951 se stala tajemnicí pobočky Svazu československých spisovatelů. Poté pracovala jako lektorka Státního divadla v Ostravě. Když byl v roce 1952 její manžel zatčen a ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen za velezradu, sabotáž a špionaž na 15 let do vězení, byla nucena pracovat jako úřednice Velkoobchodu průmyslovým zbožím . Byla jí znemožněna jakákoli publikační činnost, její hry byly staženy z repertoáru divadel, filmové synopse a scénáře nebyly realizovány. Po manželově podmínečném propuštění v roce 1959 a následné rehabilitaci v roce 1963 působila jako dramaturgyně nejprve v ostravském televizním studiu, po návratu do Prahy v r. 1965 pak v Československé televizi Praha. Na počátku roku 1968 byla redaktorkou nakladatelství Práce, záhy těžce onemocněla , o rok později je jí přiznán invalidní důchod. V letech 1969 – 1971 pobývala v ...

Více od autora