Tereza Nováková
Na Librově gruntě

1957 | Nakladatelství Mladá fronta

Román o historických událostech bouřlivého roku 1848 líčí těžké sociální ovzduší na českém venkově. Hrdinou románu je chudý sedlák Jobek Libra, který těžce snáší robotu a daně. Román o historických událostech bouřlivého roku 1848 líčí těžké sociální ovzduší na českém venkově. Hrdinou románu je chudý sedlák Jobek Libra, který těžce snáší robotu a daně.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

Stav Velmi dobrý lehké oděrky	Skladem pro e-shop	79 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	69 Kč
Stav Dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop	59 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	189
Jazyk:	česky
Edice:	6. svazek ed. 6. svazek ed. Prameny
Vydání:	8. vydání (v MF 1.)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	18. 3. 2026 9:33
Číslo položky:	1662881

O autorovi

Tereza Nováková

Teréza Nováková, rozená Lanhausová, byla česká spisovatelka s regionálním zaměřením na okolí Litomyšle a Proseče, představitelka realismu a tzv. venkovské prózy. Byla aktivní členkou ženského emancipačního hnutí. Teréza Nováková pocházela z Prahy. Se svým manželem, středoškolským profesorem, odešla v roce 1876 do Litomyšle, kde strávila devatenáct let. Autorka pocházela z „dobré“ rodiny. Její otec byl úředníkem pražské České spořitelny původem z Hradce Králové. Dědeček se živil jako hradecký poštmistr. Další předkové z otcovy strany pocházeli z Porýní a severozápadních Čech, Teplicka, z matčiny strany se jednalo o jihlavské Němce. Její rodina byla tedy poloněmecká. Otec byl Čech a matka Němka, která pocházela ze zámožné německo-židovské rodiny. Doba, ve které se formovala osobnost Terézy Novákové, byla složitá. Jednoduchá nebyla především z hlediska kulturní atmosféry odrážející silný nacionalismus český a německý. Od každé z dobře situovaných měšťanských rodin se očekávalo přiklonění k české, či německé národnosti na základě hospodářských, politických, ale i individuálních pohnutek. Paradoxně často rozhodujícím faktorem nebyla genetika, ani české nebo německé kořeny a často dokonce nehrál roli ani jazyk, kterým se v rodině mluvilo. To se projevilo právě i v rodině Terézy Lanhausové , která je typickým příkladem takového jednání. Přestože předky měli německé, u nich doma se mluvilo německy, nebylo možné popřít vliv českého kulturního prostředí . K češství vedl Terézu Novákovou především otec. Dříve než znala česká slova, znala české písně, protože tatínek byl hudebník. Nejednalo se o člověka nijak razantního ani v životě osobním, ani kulturním a politickém. Byl to tichý a klidný člověk, který měl uzavřenou až klidnou povahu, jak ho popisuje vnuk Arne Novák. První hybnou silou českého kultu...

Více od autora