Dagmar Hochová
Mot, hai, ba PODPIS DAGMAR HOCHOVÁ

2007 | Nakladatelství Herrmann & synové

Kniha přináší soubor dosud nepublikovaných černobílých dokumentárních snímků významné, humanisticky orientované české fotografky z její cesty po severním Vietnamu v roce 1961. Zachycuje každodenní život zdejších obyvatel nejen na vyhlášených místech, ale i na rýžovištích a tržištích, při rybolovu, a také různá řemesla,… to v še s obdivem k pracovitosti, důvtipu a noblese prostých Vietnamců. Kniha přináší soubor dosud nepublikovaných černobílých dokumentárních snímků významné, humanisticky orientované české fotografky z její cesty po severním Vietnamu v roce 1961. Zachycuje každodenní živ…ot zdejších obyvatel nejen na vyhlášených místech, ale i na rýžovištích a tržištích, při rybolovu, a také různá řemesla, to v še s obdivem k pracovitosti, důvtipu a noblese prostých Vietnamců.

Stav

Velmi dobrý

PODPIS

Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026

O knize

Stav:	Velmi dobrý obsahuje podpis či autorskou dedikaci
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	191
Jazyk:	česky , anglicky
ISBN10:	8087054083
ISBN:	9788087054086
Ilustrátor:	Dagmar Hochová
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	7. 7. 2026 8:44
Číslo položky:	1825874

O autorovi

Dagmar Hochová

Dagmar Hochová byla česká dokumentární, portrétní a reportážní fotografka. Narodila se v roce 1926 v Praze. Studovala v letech 1942–1943 na Státní grafické škole v Praze, kde byla žačkou Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku 1945/1946. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na reklamní fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. Karla Plicky na nově založené filmové Akademii múzických umění. Obor filmová fotografie absolvovala roku 1953. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství Albatros. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. Proslula svými cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její fotoaparát zachytil životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi a jeptišky. Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo. PhDr. Marie Klimešová o Hochové na konci dubna 2001 řekla: Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty. Její dílo se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektovala žádná kompoziční pravidla, pohrdala aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnášela umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímala jí technická preciznost. Hlavní pro ni byla síla výpovědi o člověku a té pak podřizovala vše. Ve své tvorbě se také zabývala podobností dvojčat. Stejným tématem...

Více od autora