Ján Klein
Molekulární základy dědičnosti

1964 | Nakladatelství Orbis

Bouřlivý vývoj, kterým prochází moderní nauka o dědičnosti , nemá v dějinách biologických věd obdoby. Pokusy s křížením hrachů a banánových mušek se staly pietní záležitostí a existují už jen ve vzpomínkách. Moderní genetika pronikla od povrchu organismů do nitra jejich buněk a sestoupila až k molekulám. Sledování živo…tních dějů na molekulární úrovni je vzrušujícím dobrodružstvím poznání. A o toto dobrodružství naší čtenáři dosud přicházeli pro naprostý nedostatek jakékoli české příručky pojednávající o tomto oboru. Tento nedostatek má aspoň zčásti napravit kniha o molekulárních základech dědičnosti. Kniha je koncipována tak, že sleduje kromě molekulární genetiky také její vztahy k jinému modernímu, zdánlivě nepříbuznému oboru - kybernetice. Je rozdělena do pěti částí. První a druhá pojednává o genetické informaci, jejím umístění v buňce a o jejích proměnách, třetí o přenosu genetické informace v živých systémech, čtvrtá o systémech na periférii přenosové kanálu a pátá o řídících a regulujících procesech v živé buňce. Kniha obsahuje výklad objevů většinou ne starších než pouhých 10 až 15 let. Nevyhýbá se ani těm nejsložitějším otázkám nauky o dědičnosti, ale je psána tak, aby jí porozuměl čtenář se středoškolským vzděláním. Je uvedena předmluvou doc. dr. Milana Haška, člena koresp. ČSAV. Je určena především biologům, lékařům a chemikům, kteří sami v oboru genetiky nepracují, ale chtěli by o něm mít aspoň základní přehled, dále studentům všech škol přírodovědeckého zaměření, a konečně všem, kteří se na dobrodružství poznání chtějí aspoň pasívně podílet. Kolem genetiky přežívají ještě leckde trapné rozpaky a mnohé nesprávné názory. Kniha jistě přispěje k vyjasnění situace a k rehabilitaci genetiky v myslích neinformovaných čtenářů. Bouřlivý vývoj, kterým prochází moderní nauka o dědičnosti , nemá v dějinách biologických věd obdoby. Pokusy s křížením hrachů a banánových mušek se staly pietní záležitostí a existují už jen ve vzpom…ínkách. Moderní genetika pronikla od povrchu organismů do nitra jejich buněk a sestoupila až k molekulám. Sledování životních dějů na molekulární úrovni je vzrušujícím dobrodružstvím poznání. A o toto dobrodružství naší čtenáři dosud přicházeli pro naprostý nedostatek jakékoli české příručky pojednávající o tomto oboru. Tento nedostatek má aspoň zčásti napravit kniha o molekulárních základech dědičnosti. Kniha je koncipována tak, že sleduje kromě molekulární genetiky také její vztahy k jinému modernímu, zdánlivě nepříbuznému oboru - kybernetice. Je rozdělena do pěti částí. První a druhá pojednává o genetické informaci, jejím umístění v buňce a o jejích proměnách, třetí o přenosu genetické informace v živých systémech, čtvrtá o systémech na periférii přenosové kanálu a pátá o řídících a regulujících procesech v živé buňce. Kniha obsahuje výklad objevů většinou ne starších než pouhých 10 až 15 let. Nevyhýbá se ani těm nejsložitějším otázkám nauky o dědičnosti, ale je psána tak, aby jí porozuměl čtenář se středoškolským vzděláním. Je uvedena předmluvou doc. dr. Milana Haška, člena koresp. ČSAV. Je určena především biologům, lékařům a chemikům, kteří sami v oboru genetiky nepracují, ale chtěli by o něm mít aspoň základní přehled, dále studentům všech škol přírodovědeckého zaměření, a konečně všem, kteří se na dobrodružství poznání chtějí aspoň pasívně podílet. Kolem genetiky přežívají ještě leckde trapné rozpaky a mnohé nesprávné názory. Kniha jistě přispěje k vyjasnění situace a k rehabilitaci genetiky v myslích neinformovaných čtenářů.

Stav

Dobrý

opotřebená obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:

Dobrý, opotřebená obálka

Vazba:

pevná s obálkou

Počet stran:

438

Jazyk:

česky

Edice:

Vědění všem

Vydání:

1. vydání

Vydáno v:

Praha

Vystaveno:

3. 3. 2025 16:24

Číslo položky:

1163851

O autorovi

Ján Klein

Jan Klein je česko-americký biolog a imunolog, jeden ze zakladatelů moderní imunogenetiky. Je znám především svými pracemi týkajícími se MH komplexu. Laureát Ceny Neuron za přínos světové vědě za rok 2018 – biologie. V roce 1958 dokončil studium na Karlově Univerzitě v Praze. V roce 1965 absolvoval vědeckou aspiranturu v ČSAV. Roku 1968 emigroval do USA a americké občanství získal roku 1997. Působil na Stanfordově univerzitě, University of Michigan a University of Texas. V letech 1977 až 2004 byl ředitelem Ústavu Maxe Plancka pro biologii v německém Tübingenu. Během své kariéry se zabýval zejména objasňováním funkcí histokompatibilních genů a transplantačních antigenů které jsou jejich produkty; později studoval mechanismy vzniku druhů. Pro svůj přínos ke imunogenetice bývá odborníky považován za pokračovatele J. G. Mendela.

Více od autora