David Vávra, Tomáš Vorel, Jaroslav Róna, Zdeněk Běhal
Mimoza : jak David Vávra a Tomáš Vorel objevovali pantomimu

2007 | Nakladatelství Pražská scéna

Monografie jednoho z divadelního souborů Pražské pětky, pantomimické skupiny Mimoza, jehož předními představiteli byli David Vávra a Tomáš Vorel. Kniha kromě různých dokumentů a výňatků z recenzí obsahuje též libreta inscenací. Monografie jednoho z divadelního souborů Pražské pětky, pantomimické skupiny Mimoza, jehož předními představiteli byli David Vávra a Tomáš Vorel. Kniha kromě různých dokumentů a výňatků z recenzí obsa…huje též libreta inscenací.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

nová

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý nová	Skladem pro e-shop	199 Kč
	Stav Velmi dobrý nová, Malý flíček na ořízce	Skladem pro e-shop	179 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý, nová
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	210
Jazyk:	česky
ISBN10:	808610219X
ISBN:	9788086102191
Editor:	Jan Dvořák
Edice:	4. svazek ed. 4. svazek ed. Pražská pětka
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 10. 2025 11:20
Číslo položky:	1416180

O autorech

David Vávra

David Vávra je český architekt, herec a spisovatel. Společně s Milanem Šteindlerem v 70. letech 20. století v Praze spoluzakládal divadlo Sklep. Pochází z Prahy-Braníku, kde vyrůstal a kde dodnes bydlí. K tomuto místu se vztahuje celý jeho život. Absolvoval stavební fakultu ČVUT a Akademii výtvarných umění v Praze. Jako architekt působil především v Praze a okolí. Je znám též jako spoluautor a zasvěcený průvodce úspěšného televizního seriálu Šumná města. Působí též jako příležitostný básník, obzvláště při slavnostních příležitostech. Měl blízko k monarchismu a v roce 1999 byl jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia spisovatele Petra Placáka. V roce 2013 podpořil též založení LES , kterou zakládal Martin Bursík. Naopak v rozhovoru z roku 2020 se proti označení za monarchistu ohradil a řekl, že je „typický sociální demokrat první republiky.“ Jako architekt se věnuje především obnovám budov, v menší míře i navrhování nových budov, a to budov pro bydlení. Vítězný návrh nové budovy Národní knihovny od Jana Kaplického označil za vizionářskou stavbu s velkým potenciálem pro význam české architektury. Podle Davida Vávry je kvalitní architektura hodna být v kontextu se starší architekturou. Moderní může koexistovat se starým. V jeho dílech je v pozadí cítit inspiraci z období moderních proudů architektury ze začátku dvacátého století. Nenásilně a harmonicky působí například prvky kubistické prvky osvětlení ve vstupním foyer Švandovo divadla a interiér baru kulturního domu Dobeška navržen v decentním retro-stylu. Založil vlastní alternativní divadlo Sklep. Jako herec účinkoval v desítkách filmů. V televizi ho proslavila role Egona v rámci jazykových kurzů Alles Gute satirického pořadu Česká soda. Oblibu si získal také jako průvodce v populárně-naučném televizním seriálu Šumná města o moderní české a moravské architektuře. Netradičním, spíše poetickým než odborným pří...

Více od autora

Jaroslav Róna

Akademický sochař Jaroslav Róna je český sochař a malíř, keramik, umělecký sklář, grafik, scénograf, literát a amatérský herec. Vyrůstal v normalizačních sedmdesátých letech. Když ho nepřijali na výtvarnou školu, odešel jako patnáctiletý do učňovského střediska v Hlinsku, kde se vyučil kožešníkem. Tam se také začal zajímat o dráhu výtvarného umělce, maloval první obrazy a posléze, v osmnácti letech, byl přijat na Střední výtvarnou školu na Hollarově náměstí v Praze. Od té doby se nezabýval ničím jiným než výtvarným uměním, literaturou a filmy. Velmi se inspiroval dílem takových umělců, jako byli Edvard Munch, Oskar Kokoschka, Max Beckmann, Egon Schiele, Pablo Picasso. Po úspěšném absolvování střední školy byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze . V roce 1984 ukončil VŠUP diplomovou prací Velký a malý pes, dvojicí rozměrných skleněných zvířecích skulptur v kovové konstrukci . Spolu s přítelem Tomášem Vorlem napsal divadelní hru „Malý nezbeda“. Hru nakonec i sám režíroval a několik let byla uváděna v Branickém divadle pantomimy, kde byla neustále vyprodána. Roku 1987 mu nešťastnou náhodou vyhořel ateliér. Na poslední chvíli vyběhl z hořícího ateliéru a zachránil si život. Téhož roku spoluzaložil výtvarnou skupinu Tvrdohlaví . Uspořádali výstavu v Lidovém domě v Praze 9. Cestoval po Itálii. Vrátil se přímo do samotného dění sametové revoluce , angažoval se v propagačním centru v Mánesu, kde kreslil revoluční letáky. Po krátké revoluční pauze se opět věnoval malířství a sochařství. V roce 1991 pracoval na scénických návrzích pro film Amerika, jenž vznikl na základě knihy Franz...

Více od autora