Bartoš Vlček
Milenci AUTORSKÁ DEDIKACE BARTOŠ VLČEK

Bartoš Vlček

Bartoš Vlček byl český básník, prozaik a překladatel. Dětství prožil střídavě v Růžďce a na Brňově, kde měl jeho otec pronajatou hospodu. V letech 1908–1912 studoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a potom na církevním ústavu Matice cyrilometodějské v Praze, kde se ovšem neshodl s vyučujícími, a tak maturitu musel skládat ve Svatém Janě u Berouna. Dříve než mohl nastoupit dráhu učitele, byl odveden do armády. Pak začala 1. světová válka a v dubnu 1916 Vlček narukoval na frontu k italským hranicím. V červenci byl raněn granátem a dva roky se léčil v polních nemocnicích. V roce 1917 absolvoval důstojnický kurs a znovu musel narukovat. Před koncem války byl zajat a stal se legionářem; v legiích dosáhl hodnosti poručíka. Ohlasy válečných událostí se staly nedílnou součástí jak díla básnického , tak i prozaického . Po válce začal učit v Lipníku nad Bečvou, kde se také oženil. Zde započala jeho čilá kulturní aktivita, když navázal kontakty se Lvem Blatným, Jiřím Mahenem, Konstantinem Bieblem, Jiřím Wolkrem a mnoha dalšími výraznými uměleckými osobnostmi. Z jeho iniciativy vznikla tzv. Literární skupina, která měla být protiváhou konzervativního Kola moravských spisovatelů a sdružení Koliba . Literární skupina a její časopis Host , který Vlček redigoval spolu se Lvem Blatným, se stala prvním z představitelů umělecké avantgardy v Československu. Později se Vlček se skupinou rozešel, podobně jako Jiří Wolker, ale jejímu programu zaměřenému na expresionismus zůstal věrný. Přispíval do mnoha časopisů a novin a vedle práce literární a kritické se začal věnovat i překládání . Po několika neúspěšných operacích podlehl následkům nedoléčeného válečného zranění. PÍSEŇ VĚČNÉ TOUHY Až z Arkadie její flétna zní. Ó, pastýři, tvůj Pán je mrtev, víš? A Jónské moře zateskní. Hlas její slyšeli, kdož s r...