Miroslav Horníček
Listy z Provence

2000 | Nakladatelství Město Kadaň ve spolupráci s reklamní agenturou Adart

Kratičké postřehy, koncipované jako dopisy provensálským rodákům, jsou doplněny verši Fréderica Mistrala, Karla Tomana a Vítězslava Nezvala. V celé knížce se prolíná autorův obdiv a láska k tomuto kraji se vzpomínkami na jeho první setkání s ním prostřednictvím literatury. Vzpomínky na literární hrdiny se střídají s úv…ahami o současném světě, v historické minulosti hledá autor obdobu a věčně platné poučení pro přítomnost i budoucnost. Kratičké postřehy, koncipované jako dopisy provensálským rodákům, jsou doplněny verši Fréderica Mistrala, Karla Tomana a Vítězslava Nezvala. V celé knížce se prolíná autorův obdiv a láska k tomuto kra…ji se vzpomínkami na jeho první setkání s ním prostřednictvím literatury. Vzpomínky na literární hrdiny se střídají s úvahami o současném světě, v historické minulosti hledá autor obdobu a věčně platné poučení pro přítomnost i budoucnost.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~159 Kč~~ 69 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~69 Kč~~ 59 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	130
Jazyk:	česky
ISBN10:	8090266525
ISBN:	9788090266520
Ilustrátor:	Adolf Vondra
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Louny
Vystaveno:	28. 7. 2024 16:28
Číslo položky:	922386

O autorovi

Miroslav Horníček

Zasloužilý umělec Miroslav Horníček byl český herec, spisovatel, dramatik, režisér, výtvarník, glosátor a divadelní teoretik. K divadlu se dostal na plzeňské reálce, kde chodil do ochotnického spolku a se spolužáky založil Studentský avantgardní kolektiv. Po vystudování byl krátce zaměstnán jako úředník v plzeňské nemocnici. V roce 1941 přijal angažmá v Městském divadle v Plzni, brzy po válce odešel do Prahy. Nejprve hrál v Divadle Větrník, o rok později nastoupil k bratrům Oldřichu a Lubomíru Lipským do Divadla satiry. Poté hrál šest let na scéně Národního divadla. V roce 1955 se stal partnerem Jana Wericha v Divadle ABC . S Werichem hrál šest let, například ve hrách Těžká Barbora nebo Husaři. Po Werichově odchodu roku 1961 vytvořil podobnou dvojici s Milošem Kopeckým. Nehráli však spolu dlouho. Už v roce 1962 se stal na dva roky členem Hudebního divadla v Karlíně a záhy i Divadla Semafor, kde účinkoval například ve hře Člověk z půdy. Působil i v Městských divadlech pražských, velmi známé a značně populární byly jeho Hovory přes rampu, kde přímo z divadelní rampy odpovídal na živé dotazy diváků kladené z hlediště a tak neformálně besedoval s publikem. Hrál také ve filmech. Ztvárnil hlavní role ve filmech Táto, sežeň štěně! a Kam čert nemůže a v televizním seriálu Byli jednou dva písaři, dále několik vedlejších rolí v mnoha dalších filmech, z nichž nejznámější je role Krásného prince ve filmové pohádce Byl jednou jeden král. V roce 1965 si zahrál v komediálním snímku z produkce východoněmecké Defy Bez pasu v cizích postelích. Známé je také jeho působení v roli moderátora filmového zpravodajství z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. V roce 1966 byl zvolen králem Pražského a Plzeňského Majálesu. V roce 1968 byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 1967 se účastnil avantgardního projektu Kinoautomat autorů Radúze Činčery, s...

Více od autora