Jean Cocteau
Lidský hlas VÝTISK č. 27/100

1932 | Nakladatelství Adolf Synek

První překlad jednoaktové hry francouzského dramatika a básníka je monologem ženy, zraněné láskou. Hru uvádí překladatelova poznámka o díle Jeana Cocteaua. První překlad jednoaktové hry francouzského dramatika a básníka je monologem ženy, zraněné láskou. Hru uvádí překladatelova poznámka o díle Jeana Cocteaua.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

číslováno, odřený hřbet

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (3. 6. 2026)

Další varianty

	Stav Dobrý číslováno, odřený hřbet	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (3. 6. 2026)	399 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (3. 6. 2026)	199 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, odřený hřbet
Poznámka:	číslovaný výtisk, na ručním papíře
Vazba:	pevná, celokožená
Počet stran:	33
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jan Kučera
Edice:	Kmeň, 18. svazek ed. 18. svazek ed. Omnia : malé práce velkých autorů
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 5. 2026 14:57
Číslo položky:	1760925

O autorovi

Jean Cocteau

Jean Cocteau byl francouzský básník, grafik, divadelník a filmař, člen Francouzské akademie. Bývá řazen ke kubistické literatuře. Byl dlouholetým životním partnerem herce Jeana Maraise. Vyrostl v rodině advokáta, kde se ovšem velmi uctívalo umění. Jeho otec se roku 1898, když bylo Jeanovi devět let, zastřelil. Příčiny jsou dodnes nejasné. O tomto zážitku dokázal Cocteau promluvit prvně teprve až na sklonku života. Otcova smrt ho zasáhla a od té doby se projevoval jako problémové a neurotické dítě. Na střední škole se mu ani na několikátý pokus nepodařilo složit maturitní zkoušku. Odjel poté do Paříže s cílem věnovat se umění. Psal verše a v Paříži jim pomáhal recitací a uváděním jeho přítel, herec Edouard de Max. Před první světovou válkou se však Cocteau držel programově dál od avantgardy a patřil do okruhu konzervativních umělců kolem Catulle Mendèse a Maurice Rostanda. Fascinovala ho tehdy především poezie skupiny Plejáda ze 16. století. Roku 1908 publikoval i první básnickou sbírku ovlivněnou tímto archaickým stylem . Jeho cítění změnilo setkání s Ruským baletem Sergeje Ďagileva. Iniciační pro něj prý bylo pařížské představení Ptáka Ohniváka z roku 1910, k němuž hudbu napsal Igor Stravinskij. Dalším zlomovým bodem bylo setkání s Pablem Picassem a pak samozřejmě zážitek z první světové války, které se zúčastnil jako řidič sanitky. Brzy se sblížil s dalšími umělci z Montparnassu, jako byli Guillaume Apollinaire či Amedeo Modigliani. V roce 1917 Cocteau pro Ďagileva napsal první libreto - Paráda. Hudbu složil Erik Satie, choreografii vytvořil Léonide Massine, kostýmy navrhl Picasso. To bylo první jeho dílo z nové tvůrčí etapy, v níž se avantgardě přiblížil mnohem více, ačkoli jistý odstup si od kolektivních akcí avantgardistů vždy udržoval a byl považován za solitéra. Nejblíže měl ke skupině zvané Pařížská šestka, s níž se scházel v bar...

Více od autora