Stanislav Kostka Neumann
Láska : lyrické intermezzo 1925-1932

1950 | Nakladatelství Svoboda

"Pro jednu ženu - a již pro nikoho - /svých křehkých písní skládám růženec/ To z lásky své a žalu zpovídá se /květině tiché smutný milenec,/ když po práci a zlobě všedních hodin /mu jihne mysl v pavučině snů." "Pro jednu ženu - a již pro nikoho - /svých křehkých písní skládám růženec/ To z lásky své a žalu zpovídá se /květině tiché smutný milenec,/ když po práci a zlobě všedních hodin /mu jihne mysl v pavuč…ině snů."

Vyberte kus

Stav

dobrý, natržená, otřepená obálka

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 18. 9. 2025

	Stav dobrý, natržená, otřepená obálka	Skladem do týdne Odešleme nejpozději 18. 9. 2025	79 Kč
	Stav Dobrý lehce zašlá obálka	Skladem pro e-shop	69 Kč

O knize

Stav:	dobrý, natržená, otřepená obálka
Vazba:	Pevná s obálkou
Počet stran:	193
Jazyk:	česky
Edice:	13. svazek ed. 13. svazek ed. Sebrané spisy Stanislava K. Neumanna
Vydání:	Vyd. 2., ve Svobodě 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	15. 7. 2025 12:38
Číslo položky:	1303684

O autorovi

Stanislav Kostka Neumann

Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar , byl český novinář a básník, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny. V listopadu 1945 byl jmenován národním umělcem. Narodil se v Praze 5. června 1875. Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová , byla dcera prostého obuvníka. Advokát Neumann ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Jeho manželky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější advokátovy sestry. V jejich olšanské vile č. 45 na Žižkově , kterou po smrti jedné z tet básník nakonec zdědil, prožil třicet let . V roce 1887 začal studovat na gymnasiu v Žitné ulici. Sám na to vzpomínal takto: „Škola od počátku až do konce byla mi mučírnou a já jí nebyl nikdy ke cti. Na obecné byl jsem z těch, kteří klečí na podiu a dostávají vařečkou do nastavené dlaně; na gymnasiu byly to karcery.“ V roce 1892 propadl z řečtiny a latiny. Protože si nechtěl reparátem kazit prázdniny, přestoupil na obchodní akademii v Resslově ulici. Ani tu však nedokončil a už po roce ji opustil. Za pomoci otcových přátel ze staročeské strany pak dostal místo lokálkáře v deníku Hlas národa. Živý zájem o literaturu projevoval již na gymnáziu. V kvintě vydával spolu s několika přáteli studentský časopis Vlast, v sextě redigoval obdobný časopis Slavia. V těchto hektografovaných časopisech publikoval své první básně i povídky. Jeho sympatie patřily od studentských dob pokrokovému hnutí, aktivně se účastnil politického života mezi ra...

Více od autora