František Bartoš
Kytice

1970 | Nakladatelství Albatros

Sbírka lidové umělecké slovesnosti byla pořízena moravskýn sběratelem pro děti. Nejvíce místa zaujímají pohádky a potom písně. Bartoš však vtělil do knížky také říkadla, povídáni o ptačí řeči, koledy a hádanky.Pořadatelka použila vydání z roku 1906 , odkud vypustila tři pohádkové příběhy. Celý svazek, vycházející z na…ší národní tradice, může být pěkným pramenem bohatého potěšení. Sbírka lidové umělecké slovesnosti byla pořízena moravskýn sběratelem pro děti. Nejvíce místa zaujímají pohádky a potom písně. Bartoš však vtělil do knížky také říkadla, povídáni o ptačí řeči, koledy… a hádanky.Pořadatelka použila vydání z roku 1906 , odkud vypustila tři pohádkové příběhy. Celý svazek, vycházející z naší národní tradice, může být pěkným pramenem bohatého potěšení.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

natrhnutá obálka, prohnuté desky

Skladem pro e-shop Odešleme do 30. 6. 2026

Další varianty

	Stav Dobrý natrhnutá obálka, prohnuté desky	Skladem pro e-shop Odešleme do 30. 6. 2026	59 Kč
	Stav Dobrý natrhnutá obálka	Skladem pro e-shop Odešleme do 30. 6. 2026	59 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, natrhnutá obálka, prohnuté desky
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	137
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Adolf Kašpar
Editor:	Františka Havlová
Edice:	Klub mladých čtenářů
Vydání:	3. vyd. v Albatrosu
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 3. 2026 15:0
Číslo položky:	1675470

O autorovi

František Bartoš

Pedagog, jazykovědec, etnograf. Významná osobnost moravské vzdělanosti a kultury druhé poloviny 19. století, organizátor vědeckého a národního života na Moravě. Narodil se v Mladcové u Zlína. Obecnou školu navštěvoval ve Zlíně, i přes nedostatek prostředků pokračoval ve studiu na gymnáziu v Olomouci. Už zde se aktivně účastnil národního a literárního dění ve spolku Uměna. Na univerzitě ve Vídni vystudoval klasickou filologii a češtinu. Potkal zde pedagogy, kteří ho trvale ovlivnili: filologa F. Miklošiče a moravského historika a jazykovědce A. V. Šemberu. Navázal kontakty se studenty slovanských národností a stal se členem slovanského spolku Morava. Po studiích ve Vídni vyučoval na piaristickém gymnáziu ve Strážnici, německém gymnáziu v Olomouci a německém katolickém gymnázium v Těšíně. Z Těšína odešel do Brna, kde působil téměř třicet let, nejprve jako profesor na slovanském gymnáziu, od roku 1888 jako ředitel na nižším českém gymnáziu. Po příchodu do Brna se aktivně účastnil kulturního i společenského dění. Byl zakládajícím členem Ústřední Matice školské, ředitelem a protektorem ústavů Vesny, v devadesátých letech působil jako člen zemské školní rady, byl členem Matice moravské , Filharmonické besedy, Musejního spolku, Sokola, Čtenářského spolku v Brně a dalších. Uznáním jeho práce bylo členství v Královské české společnosti nauk , čestné předsednictví Národopisné výstavy českoslovanské v Praze v roce 1895 i jmenování členem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění . Za jeho práci se mu dostalo poct i v zahraničí, když v roce 1890 carská Akademie nauk v Petrohradě udělila cenu Kotljarevského jeho dílu Dialektologie moravská. Po celý život se věnoval pedagogické práci, která se mu stala naplní života. Svým žákům imponoval rozsáhlými vědomostmi, ryzím charakterem, i publikačními úspěchy. Vychoval celou řadu budoucích literátů ...

Více od autora