Věnceslava Lužická
Květiny a ženy - první až čtvrtá kytice

1908 | Nakladatelství Karel Vačlena

Povídky, novely a črty Povídky, novely a črty

Obsažené svazky:

Květiny a ženy, Povídky, novelly a črty 1908 Kytice první (281 s.)
Květiny a ženy, povídky, novelly a črty 1908 Kytice druhá (293 s.)
Květiny a ženy, Povídky, novelly a črty 1908 III (301, 2)
Květiny a ženy, povídky, novely a črty 1909 Kytice čtvrtá (293, 1)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop
	Stav Mírně opotřebená vazba u předsádky prasklá, knižní blok drží, pár stránek volně, razítko původního majitele	Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	293 + 293 + 301 + 281
Jazyk:	česky
Edice:	3, 7. svazek ed. 3, 7. svazek ed. Souborné vydání spisů Věnceslavy Lužické-Srbové, 5. svazek ed. 5. svazek ed. Soubor. vyd. spisů
Vydáno v:	Mladá Boleslav
Vystaveno:	15. 9. 2026 15:45
Číslo položky:	1917493

O autorovi

Věnceslava Lužická

Věnceslava Lužická, vlastním jménem Anna Srbová, rozená Kubatová , byla česká vlastenecká spisovatelka a publicistka, autorka řady próz určených především pro dívky s cílem vychovávat vzdělávat je a mravně povznášet. Narodila se 6. prosince 1832 v Hořicích čp. 38 Waclawu Kubatovi zámožnému obchodníkovi a radnímu a Anně Kubatové-Pfleglové. Často uváděný rok jejího narození 1835 je nesprávný. Dle dochované korespondence si však sama v roce svých padesátin nepřála žádné oslavy a zveřejnění správného roku, aby se nestala „terčem vtipů zlých nepřátel“, jak dále píše: „… že jsem se mladší učinila, což věru mou vinou není!“ Vdala se roku 1851 za Antonina Srba nájemce statku v Hořicích a po jeho smrti roku 1867 se s třemi dětmi přestěhovala do Prahy na Nové Město. Zemřela v Praze 4. května 1920 a je pohřbena na Vyšehradském hřbitově v hrobce 15H společně se svým synem Vladimírem Srbem, právníkem a politikem, který byl v letech 1900–1906 starostou Prahy. Její dcera Marie Larra-Srbová byla sólistkou Národního divadla v Praze. Byla členkou celé řady vlasteneckých ženských spolků i Amerického klubu dam. Přispívala svými črtami, povídkami a nekrology do časopisů Květy, Ženské listy , Česká včela, Světozor; redigovala Ženský svět, Tetín a jiné časopisy pro ženy. Vedle literární činnosti se rovněž zabývala reformou výuky ženských ručních prací. V rámci katolického pohledu na rodinný život se zásadním způsobem zasloužila o ženské emancipační hnutí u nás. Poukazovala na rovnoprávnost žen a na jejich schopnost vysokoškolského studia učitelství či medicíny. Často je považována za předchůdkyni tzv. červené knihovny. Autorka se však nesoustřeďovala jen na peripetie zamilovaného příběhu, ale podrobně líčila prostředí...

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…