Stanislav Bubeníček
Kvapík pro lipicány

1965 | Východočeské nakladatelství

Řada volně řazených obrázků a výjevů čerpaných ze vždy vděčného prostředí cirkusu. Spojuje je postava někdejšího okresního soudce, který pozbyl svého místa, uchytil se v cirkuse jako saxofonista a z bývalého člověka úředního se proměnil v hrdého muže, jemuž dodává sebevědomí skutečnost, že "prací rukou svých přiná ší l…idu zábavu a potěšení". Řada volně řazených obrázků a výjevů čerpaných ze vždy vděčného prostředí cirkusu. Spojuje je postava někdejšího okresního soudce, který pozbyl svého místa, uchytil se v cirkuse jako saxofonista a z b…ývalého člověka úředního se proměnil v hrdého muže, jemuž dodává sebevědomí skutečnost, že "prací rukou svých přiná ší lidu zábavu a potěšení".

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	259
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Karel Slabý-Kareš
Edice:	15. svazek ed. 15. svazek ed. Východočeská edice
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Havlíčkův Brod
Vystaveno:	6. 10. 2023 10:23
Číslo položky:	656721

O autorovi

Stanislav Bubeníček

Stan Bubenič, vlastním jménem Stanislav Bubeníček , byl český fotograf, spisovatel a humorista, který v 50. letech 20. století působil jako klarinetista u cirkusů Čechie a Humberto a své vzpomínky na cirkusové prostředí zpracoval v autobiografické knize Kvapík pro lipicány, později jím samým přeložené do esperanta a vydané pod názvem Pod cirkusovým stanem . Narodil se v Litomyšli, v Praze vystudoval na Univerzitě Karlově práva, oženil se, avšak jeho žena Valerie – také advokátka – byla za války odvlečena do koncentračního tábora Terezín. Odtud se vrátila a vedla s manželem advokátní poradnu až do roku 1950, kdy ji po převratu museli uzavřít a živit se, jak se dalo. Pracoval v recepci hotelu, v továrně, prodával obrazy , kácel stromy, byl i elektrikář, překladatel, vedoucí krajského koncertního a estrádního jednatelství v Hradci Králové, zkrátka vystřídal řadu zaměstnání. Láska k hudbě a hra na klarinet mu získala také místo v cirkusovém orchestru. V roce 1964 odešel do důchodu, vrátil se do rodné Litomyšle a seznámil se s Karlem Píčem, významným esperantským spisovatelem, a sám se začal esperantu učit. Nakonec se rozhodl přeložit knihu Kvapík pro lipicány i do esperanta. Literární zkušenosti už měl s texty, které publikoval např. v Dikobraze a v knize soudniček Zač je v Hradci pardubický perník. V esperantské tvorbě ho utvrzovala jeho nizozemská přítelkyně Jenny Heetkampová-Senstiusová, se kterou si dopisoval. Rukopis jí odeslal v roce 1969 a ona začala shánět nakladatele. Podařilo se jí to až po jeho smrti v roce 1988. V předmluvě se zmiňuje, že mu smrt nedovolila dokončit dalších pět rukopisů. V roce 1971 napsal také knihu pro děti, ve které vylíčil očima dítěte život v Litomyšli před první světovou válkou a připojil několik svých pohádek. Kniha však musela počkat na vydání až do roku 2016, aby otevřela výstavu v Regionálním muzeu v Litomyšli, věnovanou tomuto spisovateli....

Více od autora