Knihy
Vzácné knihy
Vazby
Antonín Sova
Krvácející bratrství ; Rozjímání ranní i naveče...

Antonín Sova: Krvácející bratrství ; Rozjímání ranní i navečerní : básně

Antonín Sova
Básníkovo jaro + Krvácející bratrství ; Rozjímání ranní i navečerní : básně + Básně Stanislav Kostka Neumann - SVÁZÁNO V JEDNOM SVAZKU

1920 | Nakladatelství Hejda & Tuček

Souborné vydání dvou autorových básnických sbírek, obsaahujících pro Sovu typické lyrické verše z vrcholného období jeho tvorby. Souborné vydání dvou autorových básnických sbírek, obsaahujících pro Sovu typické lyrické verše z vrcholného období jeho tvorby.

Obsažené svazky:

Básně 1928 (148, IV)
Krvácející bratrství ; Rozjímání ranní i navečerní : básn... 1920 (149 s.)
Básníkovo jaro, verše z posledních let 1921 (105 s.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

zkosený hřbet

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý převazba	KOMPLET Skladem pro e-shop	2 499 Kč
	Stav Dobrý zkosený hřbet	KOMPLET Skladem pro e-shop	449 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, zkosený hřbet
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	148 + 149 + 105
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	František Tichý
Editor:	Josef Hora
Edice:	2. svazek ed. 2. svazek ed. Generace, 12. svazek ed. 12. svazek ed. Spisy Antonína Sovy, 42. svazek ed. 42. svazek ed. Aventinum
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 11. 2025 12:45
Číslo položky:	1473474

O autorech

Stanislav Kostka Neumann

Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar , byl český novinář a básník, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny. V listopadu 1945 byl jmenován národním umělcem. Narodil se v Praze 5. června 1875. Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová , byla dcera prostého obuvníka. Advokát Neumann ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Jeho manželky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější advokátovy sestry. V jejich olšanské vile č. 45 na Žižkově , kterou po smrti jedné z tet básník nakonec zdědil, prožil třicet let . V roce 1887 začal studovat na gymnasiu v Žitné ulici. Sám na to vzpomínal takto: „Škola od počátku až do konce byla mi mučírnou a já jí nebyl nikdy ke cti. Na obecné byl jsem z těch, kteří klečí na podiu a dostávají vařečkou do nastavené dlaně; na gymnasiu byly to karcery.“ V roce 1892 propadl z řečtiny a latiny. Protože si nechtěl reparátem kazit prázdniny, přestoupil na obchodní akademii v Resslově ulici. Ani tu však nedokončil a už po roce ji opustil. Za pomoci otcových přátel ze staročeské strany pak dostal místo lokálkáře v deníku Hlas národa. Živý zájem o literaturu projevoval již na gymnáziu. V kvintě vydával spolu s několika přáteli studentský časopis Vlast, v sextě redigoval obdobný časopis Slavia. V těchto hektografovaných časopisech publikoval své první básně i povídky. Jeho sympatie patřily od studentských dob pokrokovému hnutí, aktivně se účastnil politického života mezi ra...

Více od autora

Antonín Sova

Antonín Sova byl český básník a 1. ředitel Městské knihovny v Praze. Jeho otec Jan Sova byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce Josefě, rozené Skalické. Její smrt roku 1878 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech. Záznam o sňatku je zaznamenán v matriční knize v SOA Třeboň na této adrese https://digi.ceskearchivy.cz/6232/25/1846/1141/53/0 Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov a Valburga Turková. Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka Adolfa Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a Jaroslava Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba , která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný po...

Více od autora